Mnichov 2009 a 15. březen po 70 letech.

Mnichov 2009 a 15. březen po 70 letech.

Dějiny se asi pořád opakují.
Jsou národy, které se dají poučit a pak jsou tady i ti nepoučitelní. Osobně si myslím, že mi patříme k těm druhým.
V roce 1938 nás hodili Francie a Anglie přes palubu a 15. březen 1939 to jen potvrdil.
Teď se situace opakuje. Naši vládci v čele s prázdným Topolem a knížetem vyjednávali s USA o radaru a dělala ze sebe kašpary před celou Evropou.
Většina lidí žádný radar nechtěla, ale oni se snažili každého přesvědčit.
Pravda, moc jim to nešlo, ale snahu měli. A co se stalo na závěr.
V Americe se vyměnila vládnoucí garnitura. Tupého Texaského kovboje nahradil okouzlující poločernoch narozený se zlatou lžičkou v ústech. Vychovaný v luxusu a blahobytu bílých, který se celý život živí jako profesionální černoch, ač jím ve skutečnosti není.
Každému slíbí vše co chce slyšet! No prostě on s každým vyjde.
A najednou jsou dohody mrtvé. Ten okouzlujíc,í padělaný afroameričan běží jako pejsánek do Moskvy a radar u nás vyměňuje za přátelství Ruského medvěda nebo snad Medvěděva ?
Opravdu nevím, asi to nebude ani medvěd a asi ani Medvěděv. Ten pravý se jmenuje Putin.
My a Poláci jsme jaksi navíc.
Nikdo se nás na nic neptá.
Texasan radar chtěl, byl sice hloupý, ale do náruče medvěda se nehnal.
Věděl co by ho čekalo.
Barak to nechápe a nikoho se ptát nebude.
Měl by to udělat. Obyvatelé Pobaltí, Finska, Ukrajiny, Polska, Maďarska a desítek dalších zemí by mu mohli vyprávět ,jak se žije v medvědí náruči.
Je docela možné, že ten pružný mladý míšenec vyběhne z letadla číslo 1 a bude mávat nad hlavou s cárem papíru a do toho bude říkat: ,,Vezu mír pro celou naší genaraci.“
Nebude ani tušit jak moc se plete. Britský premiér se taky spletl a také si toho nebyl vědom, ale to už je historie.
Obyvatelé Česka, Polska a dalších států regionu si musí uvědomit nový fakt. Jsou odhození jako mastný papír od buřtů.
Barakovi se nehodí do hry.
Radar nebude a on se raději domluví s diktátorem.
Když to bude pro Baraka dobré hodí nás s klidem do Ruské náruče a ani brvou nehne.
Mnichov máme za sebou. Sad nedojde na druhý 15. březen 1939.
Rád bych na závěr napsal, že to jak dopadneme záleží teď i na nás, ale to není pravda.
Topol a kníže si naběhli a mi teď musíme jít za nimi.