Svoboda slova...

V každé demokratické zemi je zavedena svoboda slova, ale může opravdu člověk říkat co chce? Nebo musí brát ohledy i na druhé. Když si jako modelový příklad vezmeme takové neonacisty. Když je tedy ta svoboda slova, proč když na Václavském náměstí zvednou pravici a provolají ono „zakázané“ heslo, proč jsou trestně stíháni? Je toto opravdu svoboda slova? V čem tedy ta svoboda spočívá? Někdy se zdá, že můžeme říkat jen to, co se líbí ostatním, tedy ne tak úplně to co si myslíme. Například hnutí skinheads, údajně vyprovokované kapelou Orlík, bylo svého času velmi pronásledováno. Proč? Pouze proto, že dávali příliš hlasitě a příliš názorně najevo, co si myslí? A co když vlastně měli pravdu? Cestovní ruch je v pořádku, ale koho dnes neštvou šikmoocí prodavači se svými stánky a tržnicemi na každém rohu? Komu nevadí romská komunita? Ale to jsme trochu odbočili od tématu. Svoboda slova, jak se zdá, je tedy velice relativní pojem. Co se tedy za tímto pojmem skrývá? Možná by se zdálo, že člověk může říci, co má zrovna na myslí. Ale ve skutečnosti je praxe jiná. Člověk sice může říct, co si myslí, ale jen v umírněné podobě. Tak aby tím nikoho neurazil, protože ten kterého urazí, má právo urážejícího obžalovat. Takže za to co si myslíme, klidně můžeme skončit před soudem. Co je tedy ta svoboda slova? Existuje vůbec?