Manuál voliče

Letos je tomu dvacet roků, co jsme si vybojovali dlouho upíranou svobodu. Hodně se od té doby změnilo. V oblasti ekonomické jsou rozdíly patrné na první pohled. Obchody máme plné zboží, průměrná reálná mzda se nezanedbatelně zvýšila a i ty naše města se už tak moc neliší od těch západoevropských. V oblasti občanských práv a svobod jsou rozdíli ještě větší. Demokratické volby jsou samozřejmostí, cestujeme kam nás napadne bez toho, že by nás před tím někdo kádroval a to, že beze strachu vyjadřujeme své názory považujeme za samozřejmost.
Čtyřicet roků totality se na nás ale podepsalo do té míry, že ne každý ví, jak se dnes chovat. Obvzláště dobře je tato nevědomost vidět během voleb, kdy si někteří naši spoluobčané bohužel naprosto neví rady. Naštěstí na severozápad od našich hranic jsou v tomto směru už mnohem dál a je možné se ledacos přiučit. Prostudoval jsem během posledních několika let, velké množství odborné cizojazyčné literatury a rozhodl se z důvodů výše uvedených, vydat jakýsi manuál, který by měl být rádcem každého prvovoliče a nejen jeho, před tím než vhodí lístek do volební urny. Pro zjednodušení jsem celý tento návod transformoval do několika bodů, přičemž každý bod je stejně důležitý jako jiný a pro bezchybné hlasování je nutno znát všechny nazpaměť. Zde tedy jsou:
- nejvhodnějším kandidátem pro volbu je člen pravicové konzervativní strany, která klade hlavní důraz na sociální aspekty a bojuje
proti třídní rozdílům.
- velmi důležitá je minulost kandidáta. Zjistíme tedy, jestli nebyl v dříve členem např. Agrární strany, Vlajky, KSČ, ROH, SSM, Svazu záhrádkářů, Klubu přátel žehu nebo ODA.
- prověříme jeho osobní kvality a to nejlépe pohovorem. Zde se nabízejí v zásadě dvě možnosti. Za prvé ho můžeme pozvat domů, třeba když nám dovezou uhlí. Při úklidu tohoto uhlí do kterého zapojíme i kandidáta, provádíme jednoduchou analýzu jeho osobnosti.
Druhou, pravděpodobně vhodnější variantou, je nechat se pozvat k němu domů. Termín v žádosti o návštěvu volíme tak, abychom ho zastihli doma při nějaké zajímavé příležitosti. Těmi příležitostmi mohou být: jeho narozeniny, svatby v jeho rodině, posvícení, hody atd. Méně vhodné jsou ale pohřby. Tady bych chtěl upozornit, že pohřeb samotného politika je zcela nevhodný. Při návštěvě si všímáme detailů, jako je třeba to, kdo dostane z husy křídlo a kdo stehno nebo jestli se ke mě chová politik jako k voliči dostatečně uctivě.
- pokud bydlíme na nějakém odlehlém místě nebo v zahraničí a přesto máme zájem se zůčastnit voleb, necestujeme nikdy za kandidátem sami, ale vždy volíme alternativu jedna a to obvzláště je-li místem našeho pobytu třeba Patagonie nebo Kurilské ostrovy.
- pro zjištění důležitých faktů o kandidátovi lze použít i další metody, záleží na vlastní fantazii. Nedoporučuji ale příliš najímání soukromého detektiva. V případě, že by tuto skutečnost zjistil a později se stal třeba ministrem vnitra, mohl by vám znepříjemnit život.
- v případě jde-li o kandidáta do poslanecké sněmovny zjišťujeme, zda má takový člověk dostatečný sitzflajš. Předejdeme tím pozdějším trapným situacím, kdy je i při projednávání důležitých věcí v této instituci jen malé množství poslanců.
- důležité ja také zjistit si dopodrobna zdravotní stav kandidáta. Objednáme ho proto ke všem vhodným specialistům to je k: proktologovi, gastrologovi, dentistovi, kožaři, psychiatrovi a neurologovi. Aby náš kandidát nepodváděl, navštěvujeme uvedené odborníky vždy s ním. Do ordinací však zásadně nevstupujeme, ale čekáme na na chodbě.
To by asi tak byly ty nejzákladnější body, kterými je třeba se před tím než vejdete do volební místnosti řídit. Přeji vám tedy šťastnou ruku a velký výběr kandidátů.
Politolog a překladatel z jazyka Eskymáků Dr. M. Jakeš