Lidská malichernost nebo touha po demokracii a individualitě?

Jak bojovat proti totalitě? Krutě a neúprosně, tak jako se jeví ona sama? Nebo zbraněmi pro ni cizími jako lidskou iniciativou a přirozenou inteligencí? Co nám minulost přinesla a měli bychom se z ní poučit?
Totalita, slovo, které slýchám dnes a denně. Co si pod ním mám představit? Socialistický režim minulého století jsem nezažila a tak mě nezbývá nic jiného, než si vytvořit svůj vlastní obrázek. Totalita, slovo které v sobě nese hrozivou spoustu síly, moci, strachu a násilí. Násilná vláda a diktatura, manipulování s lidmi, zákaz svobodného slova, cenzura, zastrašování a odstraňování nebezpečných a nevyhovujících lidí. To i mnohem více si představí lidé při vzpomínce na minulý socialistický režim. Ale ne zdaleka všichni lidé vzpomínají na éru ČSSR v tomto ustrašeném a pochmurném světle. A to zejména ti lidé, kteří se v té době měli jako prasátka v žitě díky jejich vysoké funkci ve vládě, spolupráci v StB atd. A vizitkou drzosti a zvrhlosti těchto lidí je to, že po sametové revoluci se jejich pomyslná rudá ručička kompasu otočená stále na východ, vítající slunce vycházející nad Moskvou se rychlostí blesku otočila o 180 stupňů na západ. A korýtka si plní stále víc a ještě s větším úspěchem. Byli-li jste nenároční, poddajní a oddaní pomocníci budovatelé socialistického ráje bez žádných vášní a ambicí po jakési individualitě a svobodném životě, byly jste ideálními soudruhy a soudružkami. Podle mého názoru, ale není správné a spíše sobecké konstatování, že každý člověk, který s minulým režimem sympatizoval, nějakým způsobem ho podporoval či hned ne na úkor svého vlastního prospěchu s ním veřejně nesouhlasil, byl komunistou jako Brno. Tento fakt bych spíše brala s velkým ohledem na to, že lidé v této době neměli moc na vybranou jestli budou ve straně či ne. Prostě byla taková doba a pokud jste byly jiní než ostatní určitě se to podepsalo na celé vaší rodině, na vzdělávání vašich dětí a vůbec na celé vaší budoucnosti. Mnoho lidí určitě s režimem vnitřně nesouhlasilo, ale nenašlo v sobě tak velkou odvahu vybočit z davu a riskovat za své přesvědčení a pravdu. Ti, co bojovali za svou pravdu a přesvědčení, kterou si nenechali vzít a tvrdě na to také doplatili, byly za svou odvahu odměněni tím, že se jejich činy vryly do paměti ostatních a zůstanou vzorem pro další generace. Jak se tedy bránit proti totalitě? Jsme poučeni z vlastní historie? Totalita jako diktátorský a násilný režim nikdy nedosáhne svého cíle a sama o sobě bude vždy určitou demagogií a jen dočasnou formou útlaku. Uveďme si na příkladu komunismu, který je nelogický a jeho myšlenkou je naprostá sociální a hospodářská rovnost. Proměnit svět v jednu obrovskou noclehárnu a jídelnu soudružek a soudruhů zbavených vlastní identity a rozumu je trošku nereálné. "Nejsem komunistou, protože jsem realistou."
"Komunismus, jenž má zorganizovat lidstvo k bratrství, nemůže být vykupován řekami krve. Kdo chce do lidí vpravit násilím, co není v jejich hlavách a srdcích, je šílenec a zločinec zároveň..." Jan Herben spisovatel, vydavatel časopisu "Čas". Normální stav společnosti jak politický tak sociální tkví v individualismu a na každém svobodném jedinci a jeho vlastním psychickém, duchovním a fyzickém rozvoji. Ve svobodě každého z nás je naše podstata a skrytá naděje. Proto je za ní třeba bojovat s tou největší odpovědností, vervou a uvážeností.
Toto jsou určitě krásná a upřímná slova, ale možná se zdají pro většinu lidstva bezvýznamnými a naivními. Podívejme se napříč historií uvažujme a sledujme vývoj lidstva od samých začátků. To, že společnost potřebuje řád a normy, podle kterých je nutno ji řídit není pochyb, ale ptáme se jaký že ten způsob je nejlepší? Opravdu lidé hledají nejlepší způsob pro všechny nebo jen pro sebe? Pokud se někdo lišil svým myšlením byl za svou pravdu krutě potrestám. Může přirovnat k prvním křesťanům, kteří byli Římany krutě pronásledováni a trestáni, protože narušovali a podkopávali základy jejich moci a to bylo náboženství. Nebezpečného a nepoddajného je nejlepší co nejrychleji odstranit. Všechny tyto pochody korespondují s povahou lidské rasy celá století. Lidé v sobě stále uchovají ať už dřímají či krvežíznivý chtíč po moci, majetku, po nadřazenosti a nesmrtelnosti, který nikdy neuhasne a budeme v nás stále a díky tomu budeme stále tak malicherní a krutí jako řečtí bohové toužící po rozkoš dávající ambrózii, ale je tu jeden bolestný trn, který je bodnut jako dýka do srdce celého lidstva a to ten, že nikdy nebudeme jako oni, protože nejsme nesmrtelní a v tom tkví naše zranitelnost a nevědomí. Bohužel máme tu schopnost přemýšlení a dar lidského rozumu což z nás činí pány této planety, ale je to obrovská zbraň, kterou lze využít k našemu rozvoji, ale i naopak bude-li náš rozum ovládat naše malichernost bude sloužit k našemu vlastnímu sebezničení.