Svět realisty
Svět realisty
Anotace: Jen letmá úvaha, o tom proč si teď nadrobuji co si v budoucnu sním.
Mnoho lidí a autorů nejrůznějších článků v médiích říkají: „Když nepůjdeš volit, pak nemůžeš čekat zlepšení situace. Nešel jsi, tak v budoucnu drž hubu a nestěžuj si“. Ale mám na výběr?
Mohu jít a hodit do urny svůj hlas. Ale komu! Proboha komu.
Jsem člen produktivní generace, já teď vyděláván na děti, studenty, seniory a sociálně podporované občany. Mám tedy plné právo podílet se na určování jak využívat vybrané peníze z daní z příjmu. Ale přesto se nepodílím, nevolit je má svobodná volba, přesto mě to mrzí.
Nehodlám si v budoucnu stěžovat, svědomí mi to nedovolí. Přesto budu litovat že jsem se alespoň nepokusil něco udělat, jít volit, zkusit ovlivnit to co se nakonec stejně stane. Nejsem pesimista ani optimista, jsem zarytý realista a realita je taková, že teď nelze nic dělat.
Věřím že v politice jsou moudří a dobře smýšlející lidé, ale musejí tyto své vlastnosti dobře skrývat, aby se v politice udržely. Politik ve vládě nesmí vyčnívat, musí být v souladu se svou stranou, vládním programem a aktuálním mediálním trendem. Když pan A udělí panu B facku, tak k tomu má názor i kotelník v budově parlamentu, ale když se jedná o to proč v prohrané mezinárodní arbitráži platíme zahraniční firmě milionové sankce tak to je věc náhodného překročení nějakého obecného zákona, kterého si náhodou nikdo nevšiml s výjimkou oné zahraniční firmy. Nikdo za to nemůže to ono samo.
Toto jsou jen příklady, celá politická scéna mi připomíná loutkové divadlo, kde hraje tisíc figurek a jsou to samý maňásci. Všichni stejní a všichni se pohybují ve stejném rytmu, ze kterého tu a tam někteří vyskočí, provedou nějaké to salto aby se následně vrátily do rytmu vedle jiných maňásků. Tohle všechno sledují média a tlaskají při obzvláště hezkém saltu a povzbuzují k dalším výkonům. Kdo dlouho neskákal je brzy vytlačen těmi, kteří skáčí jako diví. Všichni maňásci křičí ANO školám, NE dluhům nebo jiná naprosto slaboduchá populistická hesla.
Nevěřím žádnému politikovi a nevěřím žádné straně. Volební programy některých stran jsou rozumné, jejich splnění pak už je jen iluzí. Vše je v nastavení metrik. Měření splnění programu mi připomíná činnost školáka, který opsal výsledek a pak se snaží vymyslet jak se to spočítalo. Tu přiohneme tohle, tu zanedbáme toto, s přihlédnutím k tomuto nelze toto takto brát, na to že tohle bylo takové, je výsledek výborný, když nebylo toto tak nelze splnit tohle, tohle není samozřejmě naše vina, opozice to zablokovala, atd.
Lituji že jsem realista, což se v dnešní době shoduje s pesimistou. Nemám na výběr, nemám koho volit, nevolím tedy nikoho. Sám jsem si sebe představil v politice a mohu prohlásit, že já sám bych byl buď naprosto nepodstatný politik, který si svá moudra pouští pod fousy nebo otloukánek, který nedělá nic jiného než odráží útoky na svá prohlášení ze stran kolegů. Nejsou dovoleny žádné nenadálé změny, každý musí tančit podle zaběhlého rytmu.
Jsem z toho smutný.
Na závěr, pár rad proč nebýt realistou:
Moudré řešení není vždy proveditelné, musíme ho přizpůsobit realitě.
Optimista by alespoň zkusil to moudré řešení, realista se spokojí s nevalným "reálným" řešením.
Bombastické výroky lepší než reálné
"Tímto zákonem se ušetří z rozpočtu 3 miliardy korun."
Realista se neraduje z 3 miliard, ví že 2.9 miliardy se musí zpětně do oboru X vrátit nebo se ztratí někde v oblastech kde žijí lvi.
Polopravdy znějí lépe než reálný stav
"Toto opatření ušetří státnímu rozpočtu 4 procenta"
"Toto opatření ušetří státnímu rozpočtu 4 procento při nulové inflaci"
Realista ví, že co řekne politik není svaté, nevěří jim ani nos mezi ušima.
Pravda zhoršuje realitu
"Naše děti budou mít při stávajícím státní deficitu 75% daňové zatížení" Pozn: "Tak nás volte dál"
Realista ví že o čem se nemluví jsou ty pravé problémy k řešení.
Lež je v pořádku, pokud to odpovídá realitě
"Porodné je za porod ne na dítě. (Pozn. 18.11.2010)"
V zákonu zní-znělo: “Výše porodného činí 13 000 Kč na každé narozené dítě“
Realita není pohádka a realista to ví, zde neplatí pravidla o dobru a zlu, černé a bílé, vše je šedé.
Mějte se hezky realisté.
Mohu jít a hodit do urny svůj hlas. Ale komu! Proboha komu.
Jsem člen produktivní generace, já teď vyděláván na děti, studenty, seniory a sociálně podporované občany. Mám tedy plné právo podílet se na určování jak využívat vybrané peníze z daní z příjmu. Ale přesto se nepodílím, nevolit je má svobodná volba, přesto mě to mrzí.
Nehodlám si v budoucnu stěžovat, svědomí mi to nedovolí. Přesto budu litovat že jsem se alespoň nepokusil něco udělat, jít volit, zkusit ovlivnit to co se nakonec stejně stane. Nejsem pesimista ani optimista, jsem zarytý realista a realita je taková, že teď nelze nic dělat.
Věřím že v politice jsou moudří a dobře smýšlející lidé, ale musejí tyto své vlastnosti dobře skrývat, aby se v politice udržely. Politik ve vládě nesmí vyčnívat, musí být v souladu se svou stranou, vládním programem a aktuálním mediálním trendem. Když pan A udělí panu B facku, tak k tomu má názor i kotelník v budově parlamentu, ale když se jedná o to proč v prohrané mezinárodní arbitráži platíme zahraniční firmě milionové sankce tak to je věc náhodného překročení nějakého obecného zákona, kterého si náhodou nikdo nevšiml s výjimkou oné zahraniční firmy. Nikdo za to nemůže to ono samo.
Toto jsou jen příklady, celá politická scéna mi připomíná loutkové divadlo, kde hraje tisíc figurek a jsou to samý maňásci. Všichni stejní a všichni se pohybují ve stejném rytmu, ze kterého tu a tam někteří vyskočí, provedou nějaké to salto aby se následně vrátily do rytmu vedle jiných maňásků. Tohle všechno sledují média a tlaskají při obzvláště hezkém saltu a povzbuzují k dalším výkonům. Kdo dlouho neskákal je brzy vytlačen těmi, kteří skáčí jako diví. Všichni maňásci křičí ANO školám, NE dluhům nebo jiná naprosto slaboduchá populistická hesla.
Nevěřím žádnému politikovi a nevěřím žádné straně. Volební programy některých stran jsou rozumné, jejich splnění pak už je jen iluzí. Vše je v nastavení metrik. Měření splnění programu mi připomíná činnost školáka, který opsal výsledek a pak se snaží vymyslet jak se to spočítalo. Tu přiohneme tohle, tu zanedbáme toto, s přihlédnutím k tomuto nelze toto takto brát, na to že tohle bylo takové, je výsledek výborný, když nebylo toto tak nelze splnit tohle, tohle není samozřejmě naše vina, opozice to zablokovala, atd.
Lituji že jsem realista, což se v dnešní době shoduje s pesimistou. Nemám na výběr, nemám koho volit, nevolím tedy nikoho. Sám jsem si sebe představil v politice a mohu prohlásit, že já sám bych byl buď naprosto nepodstatný politik, který si svá moudra pouští pod fousy nebo otloukánek, který nedělá nic jiného než odráží útoky na svá prohlášení ze stran kolegů. Nejsou dovoleny žádné nenadálé změny, každý musí tančit podle zaběhlého rytmu.
Jsem z toho smutný.
Na závěr, pár rad proč nebýt realistou:
Moudré řešení není vždy proveditelné, musíme ho přizpůsobit realitě.
Optimista by alespoň zkusil to moudré řešení, realista se spokojí s nevalným "reálným" řešením.
Bombastické výroky lepší než reálné
"Tímto zákonem se ušetří z rozpočtu 3 miliardy korun."
Realista se neraduje z 3 miliard, ví že 2.9 miliardy se musí zpětně do oboru X vrátit nebo se ztratí někde v oblastech kde žijí lvi.
Polopravdy znějí lépe než reálný stav
"Toto opatření ušetří státnímu rozpočtu 4 procenta"
"Toto opatření ušetří státnímu rozpočtu 4 procento při nulové inflaci"
Realista ví, že co řekne politik není svaté, nevěří jim ani nos mezi ušima.
Pravda zhoršuje realitu
"Naše děti budou mít při stávajícím státní deficitu 75% daňové zatížení" Pozn: "Tak nás volte dál"
Realista ví že o čem se nemluví jsou ty pravé problémy k řešení.
Lež je v pořádku, pokud to odpovídá realitě
"Porodné je za porod ne na dítě. (Pozn. 18.11.2010)"
V zákonu zní-znělo: “Výše porodného činí 13 000 Kč na každé narozené dítě“
Realita není pohádka a realista to ví, zde neplatí pravidla o dobru a zlu, černé a bílé, vše je šedé.
Mějte se hezky realisté.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Jak píše Siorak: je smutné, že si myslíš, že se něco může změnit pouze volbama. To je pravý účinek voleb: chlácholit takové, jak jsi ty.
Bohužel Siorak se mýlí v tom, že je přínosný i takovýto plačtivý a žebrácký článek, který je ve skutečnosti méně než nic a kterých je tady na literu požehnaně a je to ve výsledku kontraproduktivní.
22.11.2010 10:42:00 | Unyle Pěl