Lotrovský mýtus o dobrých úmyslech

Když lovci chytí nebezpečnou šelmu, vystaví její kůži a vycpanou hlavu jako trofej. Poslední kořistí se stal samotný Usáma Bin Ládin, ten legendární yetti světové politiky. Legenda o mocném černokněžníkovi se uzavírá. Pro pobavení davu vystavili lotrovu kůži na internetu a jeho tělo hodili do moře. Tak se to ostatně s odpadky dělá. Možná ho předtím spálili jako biomasu a vydali ho tak jako obětinu novému bohu globálního oteplování. Usáma 11. září možná opravdu nikdy neexistoval, jak tvrdí pan Hájek a tím spíš bylo třeba ho zabít. Příběh je třeba ukončit, mýtus musí mít vyvrcholení. A jak rámcový příběh to je! Příšera Usáma se rodí teroristickým útokem, aby se sám obětí teroristického útoku stal. Jako každá pohádka má i Život Usámův poučení – kdo s čím zachází, tím také schází.

Usáma byl lotr. Jeho postava v mýtu je zásadou zápornou, kazí, co ostatní budují. Tam, kde lidé dobří, kladní, tvoří nové hodnoty, živí se záporná postava ničením jejich díla. Dobré úmysly jsou překrucovány v zlé důsledky.

Podle mýtu si lidé totiž chtějí pomáhat. Chtějí žít společně a pro sebe navzájem, ale někdo jim to pořád kazí. Někdo nám hází klacky pod nohy na cestě k našemu společnému cíli. To se říká. Lidé jsou v zásadě dobří, to jenom slabost je zrazuje ze správné cesty. Ale hned jak se té slabosti zbaví, pak hned budou všichni konat vše jen ve vzájemném prospěchu. To vám poví devět z deseti lidí a ten desátý, to je jen cynik, který si z vás chce utahovat a směje se vám, a nemyslí to vážně, vlastně přitom mrká okem, aby dal najevo, jak mu vůbec nezáleží, co si myslíte, ale přesto vám v tom radši udělá jasno, protože takový cynik, to je vlastně nejzásadovější tvor na světě. Jenom cynikovi skutečně záleží na tom, co si o něm myslíte a kdyby se snad vaše představa o něm měla jen trochu lišit od obrazu, který si sám o sobě vytvořil, aby ho s námi všemi hlupáky na světě sdílel, kdybyste si prostě měli nějakým nedopatřením vytvořit o něm představu chybnou a jeho postoje špatně pochopit, to hned tenhle cynik přispěchá, aby vás usměrnil a napravil vaší mylnou představu, aby dal jasně najevo, jaké jsou jeho zásady.

Lidé jsou v zásadě dobří, to není jejich vina, že je na světě tolik vězení a v nich tolik vězňů. I vězni vám řeknou, že lidé jsou v zásadě dobří. Vězení jsou plná dobrých lidí a zločinci, to jsou ti nejlepší, protože ti poznali rozdíl mezi dobrem a zlem a teď už budou lepší, teď už vědí, co je nutilo konat zlo a porazí to a budou tak dobří jako svobodní lidé. Budou ještě lepší, protože pykali. Ale nás svobodné ještě nechytili, ještě nás neudali a neusvědčili, my ještě nepykali a nemůžeme tak odvrhnout zlo a stát se dobrými lidmi. Dobrými v tom smyslu, jakými jsme měli být, jakými nás matky přivedly na svět. Jak jsme nevinně spali v postýlkách a nebyli schopní jediné špatné myšlenky. Takoví budeme zase, až bude zlo vypáleno ve svých základech a my zůstaneme přirozeně dobří

To vám řekne devět z deseti lidí, devět z deseti usvědčených vrahů. A ten desátý, to je zásadový cynik, pro něj už není záchrana, protože on není jako my ostatní. Upřímně se vám podívá do očí a sdělí vám své pravdy, které ho dělí od ostatních lidí mocněji než ty mříže a hradby vězení. Lidé jsou v zásadě dobří…

Rád bych věřil, že všechny kulky světových válek byly vystřeleny omylem. Že všechny gulagy minulosti byly vybudovány v pochybnostech a v lítosti. Rád bych věřil, že všichni mučitelé byli vlastně nějak nemocní. Rád bych věřil, že se to všechno stalo v přímém rozporu s lidským duchem, že to byla nějaká úchylka. Že jsme jenom zakopli o klacky, které nám hodili pod nohy v pochodu k věčnému dobru. Že jednou se s těmi klacky a s tím, kdo nám je pod nohy házel, vypořádáme a pak už nebude žádných pochybností o lidské povaze. Pak už nebude třeba přemýšlet o druhých lidech a o problémech společenských, protože pak už se budeme všichni chovat podle základního zákona lidskosti – pak už všichni budeme dobří a tedy naprosto předvídatelní, protože nebudeme sledovat své omezené zájmy v nejistém světě, pak budeme moct sledovat jeden společný zájem. Pak už budeme vědět vše.

Rád bych věřil a až budu starší a unavenější, tak i uvěřím.

Ale je mi dvacet a jsem příliš citlivý, abych mohl nevidět, s jakou vášní a nadšením se lidé snaží sežrat navzájem.

Adolf Hitler se stal největším zločincem lidské paměti a to aniž by zabil jediného člověka. Byl postavou zápornou, protilidovou. Zřejmě šílenec, úchyl. Více mytická postava, než člověk, jehož dobré dílo zkazil. Svedl ostatní na scestí a kvůli němu tolik lidí zemřelo. Ne to bych to opravdu zjednodušil. Oni nezemřeli jen tak sami od sebe, kvůli náhlému výbuchu zla. Ostatní lidé je zabili. Jací to museli být chudáci tihle Hitlerovi vrazi, ti museli mít pod nohama ale klacků. Jaká nespravedlnost se jim musela stát, že se dopustili takových zvěrstev! Devět z deseti lidí vám řekne, že Hitlerovi vrazi byli v zásadě dobří. Teda neřekne, protože to se jaksi nehodí, ale když jsou všichni lidé v zásadě dobří (což vám devět z deseti dobrých lidí potvrdí) tak to platí i pro Hitlerovy lidi.

Kdyby lidé byli v zásadě dobří, tak bychom nikdy neslyšeli o Adolfu Hitlerovi. Nanejvýš by se o něm objevila krátká tisková zpráva v Mnichovské rubrice: „Neúspěšný malíř A. H., zřejmě psychicky labilní, byl umístěn do psychiatrické léčebny poté, co házel lidem klacky pod nohy.“

Neúspěšný malíř A. H. vstoupil do historie jako neúspěšný politik, (říkejte si, co chcete, ale kariera se nekončí sebevraždou v bunkru.) Hitler možná opravdu nikdy nikoho nezabil, ale tím se stal ve svém státě skoro vzácnou výjimkou. Jeho politika umožnila, aby se do slušné společnosti opět vrátil opravdový člověk. Hitler rozrazil dveře zákonů a nechal jimi projít opravdovou humanitu. Tu za kterou zůstává krvavá čára. Spousta dobrých lidí tak mohla ukrást majetek svých dobrých spoluobčanů, vystěhovat je z jejich bytů a domů, vykázat je z veřejného prostoru a nacpat je do gulagů. Udělali to, ne protože je k tomu navedl jeden Hitler, ne proto, že to muselo být, že to bylo správné. Udělali to, protože chtěli. A udělali by to znova. Nebyl to omyl, byla to možnost.

Norimberský proces byl více kouzelnický trik, než spravedlivý soud. Jakoby Ježíš vstal z mrtvých a odešel ukřižovat Jidáše. Země vrahů zůstala plná svobodných lidí a nacističtí pohlaváři byli odsouzeni podle neexistujících zákonů. Prý že spáchali válečné zločiny. Nevím, jak se to stalo, že zrovna jen ta nacistická válka byla zločinná. Zřejmě proto, že jí nacisté prohráli. Jenom tak se mohlo stát, že na straně žalobců seděli zástupci Sovětského svazu. Jenom tak se mohlo stát, že Molotov žaloval Ribbentropa, se kterým ještě před šesti lety připíjel na zdraví vůdce.

Rudolf Hess strávil zbytek života ve vězení. Hlídači z nacistických lágrů strávili zbytek života na svobodě a možná, že se s Hessem někteří z nich potkali. Jako bachaři v jeho vězení samozřejmě. Jediní koho nakonec popravili, byli ti, kdo koncentráky přežili. Doktorka Horáková dostala provaz, váleční vůdci důchod. Jaký zlý záměr ten zvrácený paradox dějin způsobil? Byly to dobré úmysly. Jeďte do Hirošimy, dobré úmysly tam jsou vidět na každém rohu, ještě dneska je naměříte na Geigerově počítači.

Jsou to ty dobré úmysly, ze kterých je vystavěn lotrovský mýtus. Zlo je úchylka. Hitler je úchylka, Stalin je úchylka, Usáma je úchylka. Běžní lidé jsou nevinní. Jsou takříkajíc nevinné oběti. Odsouzením zlých černokněžníků se očisťujeme, přidáváme se na správnou stranu dobrých úmyslů.