Zdání klame

Zdání klame

Odvolání ministra spravedlnosti z jeho funkce se stalo důvodem k rozhořčené a nezasvěcené kritice ze strany mnohých politiků i občanů, kteří tak využívají příležitost k veřejné prezentaci své antipatie k ODS, premiéru Nečasovi i prezidentu Klausovi a kolem tohoto opatření spřádají nejrůznější tajuplné spiklenecké teorie. Po pečlivém a uvážlivém vyhodnocení veškerého dosavadního počínání ministra spravedlnosti je však nutno konstatovat, že ve své funkci povážlivě selhal. Vůbec už pak není pravdou, že by jeho odvoláním byla přibržděna či dokonce zastavena reforma státního zastupitelství, protože ta ve skutečnosti nikdy nezačala, neprobíhá a za působení nového nejvyššího státního zástupce (který mimochodem nikdy předtím neřídil jakýkoliv sebemenší pracovní kolektiv na státním zastupitelství) probíhat ani nebude. Na tom nic nezmění občasné a chvályhodné úspěchy některých iniciativních státních zástupců, kteří se prozatím ještě nesetkali se zákeřným  uplatněním zásady „iniciativa je hrubá a trestuhodná nekázeň“.

Ani tolik vychvalované zásluhy ministra spravedlnosti na přijetí nového trestního zákona a občanského zákoníka nelze přeceňovat, protože obě tyto normy vykazují řadu velice vážných a zásadních nedostatků, které lze přesvědčivě objasnit pouze obsáhlým právním rozborem. Vůbec pak není pravdou, že by za jeho působení byl zintenzivněn boj se zločinem, protože pravdou je pravý opak. Stačí připomenout nově uzákoněnou zásadu subsidiarity (tj. podpůrnosti) trestní represe, která je pravým požehnáním pro nejrůznější podvodníky a zejména pro organizovaný zločin. Při výkladu tohoto právního ustanovení (§ 12 odst.2 trestního zákona) jdou soudci a státní zástupci dokonce tak daleko, že svévolně ukládají občanům takové povinnosti, které nejsou uloženy zákonem, čímž nejhrubším způsobem porušují čl.2 odst.3 Listiny základních práv a svobod, ve kterém je uvedeno, že „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.

Pokud o mém tvrzení kdokoliv pochybuje, mohu mu pouze ve stručnosti ocitovat pasáž z některých nedávných rozhodnutí státních zastupitelství:

„Pokud jde o soukromoprávní vztah, je třeba totiž trvat na tom, aby na ochranu svých majetkových zájmů dbali především samotní účastníci takového vztahu. Od těchto účastníků pak lze požadovat (otázka – na základě jakého právního ustanovení?), aby postupovali obezřetně. Z hlediska principů, na nichž je založen demokratický právní stát, je nepřijatelné, aby trestním postihem jednoho účastníka soukromoprávního vztahu byla nahrazována nezbytná míra opatrnosti druhého účastníka při ochraně vlastních práv a majetkových zájmů.“ (Pozn.: tj. fakticky opatrnost povinná, byť zákonem neuložená!)

„Zásada subsidiarity trestní represe vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, tj. především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání je nutno považovat za krajní prostředek, který má význam především celospolečenský. V liberálním demokratickém státě je třeba státní zásahy v rámci kriminální politiky uplatňovat přiměřeně a maximálně zdrženlivě.“

- 2 -

Jak si soudci a státní zástupci ve skutečnosti představují uplatňování zásady subsidiarity trestnjí represe svědčí zejména naprosto nesmyslné trestní postihy řidiče Smetany pro pomalování předvolebních plakátů a výtvarníka Týce pro údajné poškození dopravních semaforů. Podrobný právní rozbor těchto kauz by však byl natolik obsáhlý, že by obsah tohoto článku zcela rozmělnil.

Kromě prokázaného úplatkářství snad soudce anebo státní zástupce nemůže udělat nic horšího, než když úmyslně porušuje ústavní práva občanů a nejenže jim ukládá zákonem neuložené povinnosti, ale ještě je za jejich nedodržení fakticky sankcionuje tím, že jim odmítá poskytnout náležitou právní ochranu a naopak poskytuje velkorysou právní ochranu podvodníkům, jejichž nekalou činnost považuje za beztrestnou „obchodní šikovnost“. Jedná se zejména o tisíce případů podvedených občanů, kteří se z neopatrnosti, nezkušenosti, nepozornosti, důvěřivosti anebo momentální či trvalé rozumové slabosti zavázali k nějakému plnění, které na nich bylo vylákáno lstí anebo jiným úskokem. Jedním z důvodů této praxe je i statistické snížení majetkové kriminality, která v důsledku této tolerance ke zločinu povážlivě narůstá.

O této protiústavní praxi byli podrobně a opakované informováni nejen nejvyšší státní zástupce, ale ministr spravedlnosti, ministr vnitra a místopředsedkyně vlády, které však toto nejhrubší porušení základních práv a svobod občanů ponechalo zcela chladnými. Důvodně se proto domnívám, že kdyby pan premiér věděl o všech „neřádstvech“, kterými jsou zapleveleny soudy i státní zastupitelství, již dávno by musel iniciovat odvolání nejen pana ministra spravedlnosti, ale i celé řady dalších vysoce postavených státních úředníků, kteří z tohoto údajně liberálně demokratického státu úmyslně anebo z nedbalosti vytvořili liberální zločinecký ráj.

Veškeré společenské jevy je nutno velice opatrně vnímat a pečlivě vyhodnocovat, aby závěrečné soudy nebyly nezasvěcené a ukvapené. Mnohé jevy totiž zdaleka nejsou takové, jak na první pohled vypadají, a ani mnohé vysoce postavené osoby nemají ve skutečnosti takové přednosti a zásluhy, jaké navenek prezentují.

„Povaha věcí se ráda skrývá.“ (Hérakleitos z Efesu)

V Plzni dne 28.6.2012

JUDr.Oldřich H e i n