trafiky

...ale vezměme to obecně.

nejprve definice toho, co trafika je. Stát vlastní firmu (nebo spoluvlastní) a vláda má právo jmenovat členy v dozorčí radě. Nejmenuje tam toho nejschopnějšího, ale nejvíc kamaráda.

A teď to převeďme do abstraktnější roviny. Politik má pravomoc (nebo řekněme i moc) rozhodnout o věci A. Rozhodnutí o věci není trestné. Tj. neexistuje žádný zákon, který by moc omezoval. Ale rozhodnutí je považováno za nemorální. U slova nemorální bych se zastavil. Jaký má vlastně význam?
V prvním náhledu bych tvrdil asi toto: určitá skupina lidí, že rozhodnutí politika o věci A je špatné. Politik sám tvrdí, že špatné není. Co tedy znamená dobré a špatné v tomto kontextu?
Z mého pojetí morálky je dobré to, co zvyšuje blaho co největšího počtu lidí...
Uvidíme, jestli tento princip může osvětlit pohled v takto obecném případě... Nicméně ještě uvedu to, co bych spíš nazval morálním předsudkem. Tj. že špatné je to, že to dá kamarádovi
- copak pomoct kamarádovi je špatné?  :)
Kdyby politik dal ze svého milion kamarádovi a řekl mu: rozjeď byznys, je to špatně?
Druhak můžeme věc označit za korupci. Jakmile něco označíte za korupci- stává se to nemorální. Nebo to můžete označit za nedemokratické. Jinými slovy na to nabalujete argumenty, proč je to špatné. Nechme tedy pocity a pokusme se věc vidět čistě racionálně.
Podle mě přesto narazíme na silně idealistické principy. Tak tedy co by mělo být dobré?
Politik by měl dát místo v dozorčí radě, někomu, kdo se na práci hodí, kdo jí rozumí, kdo je kvalifikován. Dám absurdní otázku: proč je to dobré? Protože takový podnik bude vzkvétat. Bude lépe prosperovat. Když tam bude sedět někdo, kdo věci nerozumí, podniku to neprospěje. Nebude mít takové zisky... A to je dobré?
Už poměrně diskutabilní otázka. Zisky jsou přeci dobré pro lidi v tom podniku. Nejde přeci ale jen o zisky, zřejmě člověk, který rozumí své práci dělá svou práci lépe. Tj. výsledek který vyprodukuje je kvalitnější... - a to je dobré?
A teď se podívejme na situaci tak, že jsme nemorální. Což znamená, že neděláme věci, které by prospěly většině. Ale neděláme ani věci, které by prospěly bezdomovcům nebo železničářům, nebo lužním lesům (ty jsou z takto pojaté definice taky nemorální). Zato děláme věci, které mají pomoci nám a nebo naší mocenské skupině. Je to skutečně nemorální? Nemorální z mé definice je široký postoj komu můžete nadržovat. Ale je tu ještě jeden princip: koho to poškodí? Pokud uděláte nějaký krok jsou dvě otázky:

komu pomůže?
koho poškodí?

Teď tedy hypoteticky: můžete poškodit nepatrně deset milionů lidí a jednomu neuvěřitelně pomoct. A nebo naopak můžete jednoho neuvěřitelně poškodit a deseti milionům nepatrně pomoct?
Máme nějaké příklady?

Komu tedy politik tím, že jmenuje kamaráda pomáhá: pomáhá sobě tím, že dělá něco pro kamaráda, čeká, že on mu taky pomůže, nebo ho naopak už odměňuje. Tj. vlastně se vůči němu chová spravedlivě. Takže on i kamarád získávají. Kdo ztrácí? Ztrácí neurčitá skupina lidí v podniku tím, že nemají kvalitní nadřízené. Ztrácí tím ti, co jsou závislí na výrobcích dané společnosti a hypoteticky dostávají nekvalitnější výrobek.
V jakémsi možná duševním kapitálu ztrácí i společnost tím, že nechá rozhodovat lidi, kteří nectí morálku. Tím, jí vlastně ubližují.

(dodávám tedy, že mnou definovanou morálku. Pokud aplikujete jinou morálku, může se jednání politika zdát jako dobré. A tím i pro celou společnost dobré. Sem s takovou morálkou! ...a samozřejmě pokud není chyba v méargumentaci)

Asi by pro nás bylo nepřípustné mít za premiéra vraha. Hypoteticky morální otázka potom je, co kdyby to byl jinak morální a zásadový člověk- který ale udělal přešlap. Je to dobré mít takového politika? Obecně by se to dalo formulovat asi tak, že daný člověk svoji práci dělá dobře, tj. prospívá velkému množství lidí, ale někdy, třeba v minulosti selhal, někomu velice ublížil.

Máme tedy nějakou vizi morálky. Co s tím můžeme dělat? Politik si sám na sebe zákon nepostaví. Stavěl by se proti svému zájmu. Takový politik by byl pro zájem všech, ale proti svému vlastnímu zájmu. Kolik lidí upřednostní zájem všech proti zájmu svému?
Nicméně co může dělat občan? Může demonstrovat a nadávat. Může tlačit na politiky, kteří jsou např. rivaly politika, aby zákon prosadili. Může burcovat podnik, aby se vzbouřil proti špatnému vedení (tahle varianta mi připadá zatím nejšílenější). Občanova největší zbraň je volba- pokud je nějaký politik jiný. Volič taky může říct: já budu politik a omezím svoje vlastní zájmy, volte mě. (udělal to někdo?)

Pokud vím, tak to, že byli Fuksa nebo Tluchoř jmenováni do podniků není tajná informace (i když jsem o ní nevěděl), nikdo proti ní neprotestoval, tj. aspoň mediálně jsem o tom nevěděl. Navíc je otázka, jestli by za to měli být kritizováni oni... Nicméně jsou kritizování, že handl který učinili byl za vzdání se poslaneckého mandátu.
(tady by se snad až úsměvně dalo přemýšlet nad tím, zda škodí lidem méně jako poslanci, nebo jako členové dozorčích rad).
Ale zde už z hlediska zákonu (o kterém nemám valné znalosti), jde o to, že se zpronevěřili poslaneckému slibu, že budou
"dle svého vědomí a svědomí..." (tak něco)

(nevím, jestli právník definuje vědomí a svědomí a co se pod těmito pojmy skrývá)
A za to už mohou být stíháni a to je taky předmětem konání policie. Jinými slovy za trafikování je můžeme odsoudit morálně za spronevěření zákonu je může odsoudit soud ...který má být nezávislý (na smýšlení lidu), plný odborníků.