Kůl (t) osobnost (i)

Žili jsme přes 40 let v rudém teroru. Jeho konec se úplně jasně nedá datovat, neboť se mi zdá, že plynule přešel v teror finanční. Každopádně pokud budu souhlasit s oficiální verzí (jako že nesouhlasím), tak to bylo v listopadu a prosinci 1989. Bohužel s "pádem" socialismu (komunismus tady nikdy nebyl), nepadlo mnoho toho, co nám tady rudí páni nastolili. Ovšem ne vše bylo špatné.
Kdybych měla říci něco málo pozitivního, tak mě napadá například žákovská knížka. Nevím, jestli i "imperialisté" něco takového vymysleli, takže těžko hodnotit. V našem státě byla zavedena za "komančů". Abych psala k věci - tedy název této ubohé úvahy - mocipáni zavedli i cool osobnost. To byl člověk, který se měl stát vzorem pro národ. Ve své základní podstatě to není až tak špatná myšlenka. První republika měla Masaryka. Rakousko-Uhersko dlouhá léta Františka Josefa I. Ve své podstatě to tak má každý režim - fašisté měli v Německu Hitlera, v Itálii Mussoliniho, ve Španělsku Franka... A pak konečně komunisti. Ti tento prvek přivedli k dokonalosti. Ovšem být vzorem má také i mnoho negativních rysů, o kterých se zmíním za chvíli. Moderní doba přinesla pro změnu filmové hrdiny - Superman, Indiana Jones, apod. Plusem vzorů bývá to, že nastavují zrcadlo chování, které by měli lidé dodržovat. Což je samozřejmě problém ve své negativní stránce. Pokud víme, že se dané osoby chovají správně - např. Jan Hus bojoval za pravdu, princové v pohádkách bojují proti zlu - tak to má rozhodně pozitivní stránku věci. Jenže jak můžeme poznat, že ten, kterého máme považovat za vzor, se skutečně chová správně? Když bylo třeba nutné považovat za "cool" osobnosti i Stalina nebo Gottwalda (a postupně i další).
Negativem tvoření "cool osobnosti" je to, že se následně vytvoří kult osobnosti. To znamená, že z lidského tvora se stane světec bez chyby a o kterém nelze pochybovat. V historii bychom našli mnoho postav. Když opomeneme náboženské (protože to je poměrně tenký led), tak mě napadá sv. Václav (prvotně historická až následně náboženská postava), Karel IV., atd. Vždycky je potřeba myslet na to, že člověk (i sebelepší), občas dělá chyby. Někteří více a někteří méně. Největší problém s "cool" osobnostmi a kultem osobnosti nastává v případě totalitních režimů. Tam pro změnu jsou hlavní postavy černé. Ne že bych chtěla někoho bránit. Uznávám, že byli zlosyny se vším všudy, ale určitě měli některé bílé momenty, kterých bylo zásadně méně. Viděla jsem dokumenty, kde se tvrdilo, že Hitler měl rád psy. O lidech, co mají rádi psy, se říká, že mají rádi lidi. Což jednoznačně v tomto případě neplatí. Hodnocení takových postav je dost těžké. Když napíšete o něm něco pozitivního, tak už div nejste fašista. A tak je to i v opačném případě. V současné době - na našem území - se takovým problémem stává cool kult Václava Havla. V tomto případě je nutné připomenout profláknuté "historii píší vítězové". Dnes se už nikdo moc neptá, jak to viděli členové komunistické strany. Protože oni byli ti zlí a hlouček kolem Havla ten dobrý. Pokud by šlo Havlovi o dobro lidu, možná by to tak mohlo být. Jenže hovoří se o tom, že mu šlo zejména o navrácení majetků. Lid, jako ostatně vždy, je použit jako zbraň.
Moje úvaha o Havlovi začala ve chvíli, kdy mě napadlo, proč nebyl komunisty popraven jako jiní "zloduši", např. Slánský. Proč slyším názory, že ve vězení se zas tak špatně neměl. Viděla jsem fotografii, kdy jako skladník přijel do práce Mercedesem (v oficiální knize o něm)...Začala jsem uvažovat nad tím, co je tady špatně. Prvním špatným momentem je (ostatně podobně jako u Masaryka, z něho se také udělal moderní "světec"), že se nikdy o těchto lidech nenapsalo nic špatného. Proč? Třeba v případě Gottwalda nemusíme pochybovat, tam by autorovi šlo i o život. Ale v demokratické společnosti to snad není problém. Tyto názory sice existují, ale média o nich příliš nemluví. Tak jako před 50 lety, i dnes potřebujeme svého hrdinu. Bezpochyby. Ale já bych hrdinu, který není ve všem nejlepší. A dokáže přiznat i chybu. Jenže kdo z těchto hrdinů to udělal? Pokud ano, tak se tom moc neví a nebo se to záměrně zatajuje. Takovým "hrdinou" svým způsobem může být Beneš. Choval se lidsky, dělal chyby, které se těžko dají vyčítat, když jsme nebyli v jeho pozici. Neříkám, že ho uctívám jako obrázek svatý (což neuznávám u nikoho), ale přeci jen se lidem přibližuje víc než věčně neomylný Gottwald a další soudruzi.
Kult osobnosti byl zaveden mnohem dřív než přišli soudruzi, ale ti to dotáhli do absurdna. A bohužel v tom žijeme stále, protože Havel i Masaryk, se dnes stávají demokratickými modlami. Potřebuje to společnost? Evidentně ano. Potřebují záštitu systému. Tak to asi zřejmě bude vždy a všude. Člověk by měl užívat mozek a ze světců, cool osobností i kultů osobností, dělat lidi se srdcem i zadkem. Hrdina je pozitivní jenom tehdy, když se k němu může člověk přirovnat - ano, on taky chodí na záchod jako já (když to přeženu). Kult už je negativní, protože nutí lidi neuvažovat, ale uctívat bezmyšlenkovitě modlu, která je všechno, jen ne reálná postava...


Dodatek - slovo cool znamená (mimo jiné) - moderní, být "in", držet krok s dobou - takže v mé úvaze je to stejně negativní jako kult, protože někdo chce být "cool" za každou cenu a proto schvaluje zrovna to, co je zrovna nejvíce podporováno nebo nejčastěji v tv.