Pro všechny první třídu

Andrej Babiš říká, že jeho hnutí není napravo ani nalevo. Prý dělá politiku pro všechny. Pak ovšem premiér připomíná Čmeláka z klipu kapely Divokej Bill, který také chtěl „pro všechny první třídu“.

Je-li údajně politika dělána pro všechny, zní to na první pohled velmi lákavě.

Andrej Babiš není první, kdo takovou politiku chce dělat, jde o heslo velmi tradiční, byť dnes prezentované mužem, který se chlubí netradičností. Ostatně premiér sám sobě protiřečí i jinak. Na jedné straně politikou pohrdá, neboť je údajně nečestná a užvaněná, na straně druhé politikou chce zajistit povšechné blaho.

Pokud je však politika skutečně demokratická a chce určitá řešení veřejných záležitostí prosadit, nikdy pro všechny není.

Chci-li dělat například politiku ekologickou, a třeba chránit křečky, nutně budu proti těm, co chtějí rychle stavět dálnice.

Chci-li být pravicovým, například osekávat sociální dávky či zavádět spoluúčast pacientů nebo studentů, jsem nutně proti nízkopříjmovým skupinám.

A jsem-li politikem levicovým, tedy prosazuji zvyšování minimální mzdy či hodlám garantovat větší práva zaměstnanců, jsem proti zájmům živnostníků a podnikatelů.

Uspokojit všechny nelze, stejně jako nelze všechny cestující v letadle usadit do první třídy (ostatně mnozí o to ani nestojí či z různých důvodů dokonce vůbec nechtějí letadlem létat).

Záměr mluvit jménem všech je tedy nejen klamavý, ale zároveň i velmi nebezpečný. Takový mluvčí celé společnosti aspiruje vědět, co je pro každého z nás správné, chce nastolit jen jeden pohled na věc, za nímž se však ve skutečnosti skrývá snaha uchopit politickou a hospodářskou moc jen ve svůj prospěch. Politika deklarující zájmy všech postupně směřuje také k tomu, že opouští přirozenou zdrženlivost a snaží se zasahovat i do záležitostí, do nichž vstupovat nemá. Stává se politikou nikoliv akceschopnou, ale aktivistickou, která upadne do bezmoci a neschopnosti.

Opravdový demokratický politik si proto neosobuje hlásat názory všeho lidu, ale vždy jen jeho některé výseče. Demokratický politik ví, že neexistuje jedno objektivně správné odborné řešení.

Velikášské výzvy změnit svět nebo hesla o nutnosti neustálého boje proti něčemu či někomu za účelem záchrany národa, státu apod. se proto možná hodí do dob revolučních, nikoliv však do běžného politického života. Ale poslouchají se dobře, neboť slibují, že někdo jiný udělá práci za nás.