Odborníci v politice

Prezident republiky Miloš Zeman je velmi chytrý člověk. Ve hře o nového ministra kultury, totiž aktuálně použil populistické lákadlo o tom, že politik
má být odborník. Prezident dobře ví, že na odbornost v politice veřejnost dobře slyší. Z daného důvodu padl nyní prezidentův argument o tom, že kandidát sociální demokracie na post ministra kultury tímto odborníkem není. Prezident se tak o krok přiblížil svému privátnímu cíli, tedy vytvořit vládu dle svých vlastních představ.

Vraťme se však k otázce, zda politiku mají dělat odborníci, kdy v této tezi prezidenta podpořil v českém tisku třeba profesor sociologie Jan Keller.

Politika ale není odborným řízením soukromé korporace, ale správou veřejných záležitostí. Politika je pouze technickým nástrojem, jak řešit rozporné zájmy, které mezi lidmi zcela přirozeně existují. V zacházení s tímto nástrojem spočívá povolání politika.

Jednotlivci mají odlišný pohled na výši daní, na to, zda ve vlastní obci postavit fotbalový stadion, nebo raději dětské hřiště, zda vybudovat park, nebo spíš opravit chodníky, zda na celostátní úrovni platit péči u lékaře, či hradit náklady za školní učebnice nebo zda více obchodovat s Ruskem, či se Západem. Politika je určena k tomu, aby tyto konflikty nenásilnou formou, na základě určitého pevného a předvídatelného ideového směru a pokud možno racionálně rozhodovala. V demokratické politice je tedy vždy stěžejní princip většinového rozhodování.

Jednoho a z odborného hlediska objektivně bezvadného výsledku v politickém rozhodování není tedy možné nikdy dosáhnout, každá volba má vždy své výhody a nevýhody. V politice se proto o odborných věcech nehlasuje. Není možné rokováním v parlamentu, v obecním či krajském zastupitelstvu nebo cestou referenda rozhodovat, jaké budou správné medicínské postupy pro léčbu nemocí, správné technologie pro stavbu budov nebo správné receptury pro vaření jídel. Rozhodování o podobných záležitostech není hlasováním politickým, ale patří právě odborníkům, vědcům, technikům, manažerům. Stejně tak manažerům, a nikoliv poslancům v parlamentu náleží rozhodovat o tom, jak bude investovat soukromá firma.

Tolik proklamovaná potřeba odbornosti v politice je tak často pouze lákavou zástěrkou pro realizaci egoistických projektů, které jsou mocensky či jinak výhodné výlučně pro toho, kdo je navrhuje (což, jak naznačeno výše, tance kolem ministra kultury jen dokazují).

Na tomto místě lze také použít jeden historický příklad. Vláda odborníků byla vědomě praktikována v Portugalsku od poloviny dvacátých do poloviny sedmdesátých let minulého století, tedy v době vlády Antonia Salazara. Univerzitní profesor ekonomie A. Salazar zcela otevřeně a záměrně demokracii v Portugalsku odmítal s tím, že jižanské národy pro ni nejsou dostatečně sociálně ani charakterově zralé. Jeho vláda, někdy nazývaná katedrokracie a zejména zpočátku obyvatelstvem podporovaná, sice Portugalsku přinesla určitou stabilitu. Nicméně zároveň se jednalo o nesvobodný, v mnohém zločinný režim (byť nikoliv fašistický, jak se občas uvádí), který pronásledoval své oponenty a porušoval lidská práva. Salazarův Estado Novo, tedy Nový stát, který v roce 1926 nahradil velmi křehkou republikánskou demokracii, vydržel poměrně dlouho, téměř půlstoletí. Nakonec však byl svržen tzv. karafiátovou revolucí, aby byl opět nahrazen pluralitní demokracií. Ta se již (na druhý pokus) v Portugalsku udržela. Jak vidíme, opakující se snahy zásadně rekonstruovat státy jsou nezbytnou součástí moderní evropské historie...

Teze o tom, že politika má být odborná je tak nejen populistickým a demagogickým lákadlem. Jejím největším rizikem však je, že oslabuje důvěru občanů v demokratický politický systém. A to je zřejmě i cíl prezidenta Zemana, tedy oslabit důvěru v politiku tak, aby politiku novou mohla vykonávat jen současná hlava státu.

A na závěr poznámka technická: co se onou odborností vlastně rozumí a jak jí lze dosáhnout? Délkou praxe nebo typem vzdělání? Jakou odbornost by měl mít ministr kultury? Měl by být absolventem vysoké školy uměleckého zaměření (JAMU, AMU, FAMU, DAMU atd.?). Pak ale zřejmě nebude rozumět ekonomickým nebo právním záležitostem zákonitě spojených s chodem rezortu. A koneckonců jakou odbornost by jako hlava celého státu měl mít prezident republiky?