FUJ

Je tu terč, je tmavý, ale prý tak vyzívavý.

Střel si do něj, dnes a zítra střelnou zbraní.

Třeba i každý den, a ještě jednou o sto šest.

Nebude se prý moc bránit, nemá silný hlas.

Není jedním z vás, nevadí lež je tolik snadná.

Je třeba škodit, hryzat, škrábat, podle drápat.

Je to lůza, jež ji už nechce býti. Tak proto stále

střílí, jedovaté zrůdné sliny. Kdo za vše může,

to prý vám náležitě hbytě poví. A jak se pozná, nu

prý vám to vypoví, jeho barva kůže.

Kdo z této nastavitelné negace těží, z té hnusné pomotané

špíny, kdo je jejím hlasem. Pitomie, Zeman, Čunek,

Foldyna a ještě mnoho jiných. Hlas lidu prý hlas boží,

kdyby to tak bylo, koncetráky se tu zcela náhle množí. 

Nenávist jako politické zboží, pro koho, pro ty největší 

úchylné, úchyli. Svět se boří do sraček, brodím se upadl

jsem do toho svinstva. Ne, to byla jen, noční můra. Poblíž

tu byla, tak mne takhle náhle navštívila.

Obrovská firma prý tu zbyla, jednomu grázlovi tu teď slouží.

Trestně stíhaného, zvolily do čela, teď už Kocourkova.

Jaká je mezi nimi smlouva, kdo může být tak amorálně

debilní. Miliony lidí jak mohou vypadat a kde nastal ten 

zkrat, v jejich svědomý. Na otázku ošemetnou, kdo my 

odpoví. Jsou mezi námi, čím byli naočkováni. Jak se 

poznají, nestydí se nebo jsou dokonce hrdi. Pročpak, že jsou

hnusný zmrdi. Bez svědomý beze studu, samozřejmě

bez morálky, jsou úplně draze nazí. Ve svých smradlavých

sazí, na ideologii bezpodmínečně zločineckou stále sází.