Stíhání Jakeše a Štrougala aneb trestat, odpustit, zapomenout?

Stíhání Jakeše a Štrougala aneb trestat, odpustit, zapomenout?

Aktuální obvinění dvou bývalých komunistických funkcionářů Lubomíra Štrougala a Milouše Jakeše (a spolu s nimi i bývalého komunistického ministra vnitra V. Vajnara) za střílení na hranicích Československa po těch, co chtěli „čáru“ překročit směrem na Západ, přínáší několik otázek.

Je obvyklé, že představitelé demokratických vlád stojí před soudy poměrně často, popř. demokratičtí politikové možnost trestního stíhání vůči svým také demokratickým oponentům často používají jako politickou zbraň. Kriminalizací si tak v předvolební prezidentské kampani v USA vzájemně vyhrožovali Hillary Clintonová a Donald Trump. Trestnímu stíhání čelil francouzský prezident Jacques Chirac, za korupci byl rovněž ve Francii odsouzen bývalý premiér Alain Juppé. Příkladů ze zahraničí by se dalo samozřejmě najít mnohem více.

V České republice se po roce 1989 za mřížemi ocitnul bývalý ministr financí Ivo Svoboda, a to za zpronevěru. Před trestním soudem stanula také dřívější vedoucí úřadu vlády Jana Nagyová, dnes Nečasová. Ostatně trestně stíhán za hospodářský delikt je dnes i stávají český premiér.

Proč je tedy snazší trestat či stíhat demokratické politiky a nikoliv diktátory, kteří přitom mají na svědomí činy řádově daleko horší včetně mnohonásobných justičních vražd, mučení, věznění nebo únosů?

Podíváme-li se totiž na země postkomunistické, byly postihy autoritářských vládců omezené. Polním soudem k trestu smrti sice byl během několika hodin odsouzen rumunský vůdce Nicolae Ceausescu a jeho manželka, jinak však Rumuni předali moc postkomunistům. Ještě nápadněji bývalí komunisté převzali moc v Bulharsku. Prezident NDR Erich Honecker pak obvinění ze zločinů u berlínské zdi čelil, ale odsouzen nakonec nebyl pro svůj špatný zdravotní stav. V Polsku a Maďarsku otázka obvinění bývalých komunistů téměř vůbec nepadla.

U nás byli za mříže v souvislosti se svojí politickou činností před rokem 1989 posláni funkcionáři KSČ Miroslav Štěpán a Karel Hoffmann, tedy méně významní činitelé. První byl ve vězení cca dva roky, druhý necelý měsíc, kdy byl propuštěn ze zdravotních důvodů. V ostatním se pouze provedla čistka ve veřejné správě pojmenovaná technicky milosrdným pojmem „lustrace“.

To je zatím vše. V době listopadové revoluce otázka trestání představitelů odstraňovaného režimu příliš probírána nebyla. Je totiž zřejmé, že na komunistickém režimu se, slovy Václava Havla, každý z nás nějakou měrou podílel, byl jeho součástí, proto je právní odsouzení jeho představitelů velmi problematické, citlivé a sporné.

Ostatně z daného důvodu, tedy prorostení autoritativního režimu celou společností, se v Rumunsku či bývalé NDR obávali otevřít archivy tajné komunistické policie s tím, že by obsah spisů zcela rozvrátil dosavadní rodinné a přátelské vazby poté, co by bylo zjištěno, kdo všechno byl udavačem, kolaborantem, donašečem.

Nutné je také brát do úvahy, že přechod k demokracii v roce 1989 byl vyjednaný, dosavadní moc se vzdala v podstatě sama, což nutně muselo znamenat i ústupek a kompromis v podobě omilostnění těch, co doposud vládli.

Je tak jen navenek paradoxní, že tři komunisty, téměř devadesátileté, resp. stoleté starce, chceme v Česku potrestat nyní, tedy v době, kdy se my sami dopouštíme zločinu v zákoně sice nenapsaného, ale možná stejně tak závažného, tedy, že na bezpráví komunistického režimu zapomínáme či jej přímo popíráme a bagatelizujeme. Naše vlastní zapomenutí a odpuštění je tak v tomto smyslu mnohem horší než právní (ne)potrestání prominentů komunismu.
Autor Racek, 08.12.2019
Přečteno 343x
Tipy 2
Poslední tipující: Frr
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

No, Racku, jestliže se na komunistickém režimu každý z nás nějakou měrou podílel, byl jeho součástí a z toho důvodu je právní odsouzení jeho představitelů velmi problematické, citlivé a sporné, potom by de facto totéž mělo platit pro kteréhokoliv politika, protože za jeho styl vlády nesou nějakou měrou odpovědnost všichni jeho voliči (a oponenti, přísně vzato, rovněž, protože nebyli dost dobří na to, aby byli lepší než ten, kdo ve volbách zvítězil). Jinak řečeno, po "hospodsku", velký (s prominutím) průser se tak elegantně rozmělní na množství nepodstatných hříšků. To je tak rozkošně machiavellisticky řečeno, že sám Machiavelli by nad tím musel radostí zaplesat :-)

Trest pro představitele režimu měl přijít okamžitě, ne, že se o tom začne - poměrně vlažně - diskutovat po x letech. Možná, že to, co píšeš v posledním odstavci, je jedním z důsledků jejich nepotrestání, a to ať ve směru teorií o tom, že komunistický režim byl vlastně OK, nebo ve směru, že ať kdokoliv provede cokoliv, za jistých okolností, o jejichž bližší specifikaci nechci polemizovat, mu to v konečném výsledku projde.

09.07.2020 07:31:17 | paulmatthiole

líbí

Děkuji za komentář. No... ono používání odkazů na Machiavelliho není v tomto směru vůči tomuto politickému filozofi spravedlivé. N. Machiavelli byl myslitel, který se ve svých Rozpravách zabýval nikoliv tím, jak vládnout a jak moc využít, ale naopak, jak ji co nejvíce omezit, aby co nejméně zasahovala do života společnosti a nebyla zneužitelná, a to bez ohledu na toho, kdo vládne.

Ohledně trestání zločinů autoritativního režimu je v článku uvedeno, že postkomunistické režimy příliš netrestaly, a to právě pro dlouhodobé trvání nedemokratického vládnutí a jeho širokého prorostení společností.

Z ostatních zemí, které se bývalé autoritáře snažily stíhat, to v podstatě byly jen Argentina a Řecko. Tyto státy ihned po nastolení demokracie realizovaly procesy s bývalými představiteli vojenských diktatur. Jinak ani představitelé ostatních jihoamerických diktatur (Pinochet), popř. frankisté či salazarovci ve Španělsku, resp. Portugalsku trestáni nebyli. Právní pronásledování a postihy nacistů jsou pak samostatnou kapitolou.
Tedy to, že zapomínáme na zločiny komunismu, není dáno tím, že nebyli potrestáni jeho představitelé, ale proto, že roste nostalgie po tomto režimu (viz článek "Ano, bylo líp") a dále tím, že společnost v 90. letech jaksi podvědomě přistoupila k jakémusi historickému kompromisu s minulostí a přiznání, že komunismus jsme si částečně nastolili sami.
Ohledně odpovědnosti za politická rozhodnutí - ano, za politická rozhodnutí tak trochu odpovídáme všichni ve stylu rčení "máme-li křivá ústa, nezlobme se na zrcadlo". Právě v tom je demokracie nepříjemná pro naše svědomí, a proto bychom se jí možná dnes rádi zbavili...

12.07.2020 14:26:29 | Racek

líbí

domnívám se, že z etického hlediska-kvůli svědomí Paměti každého národa je zodpovědné soudit veškeré despotické vládnoucí činitele, jejich těžká selhání jsou přece v dějinách nepromlčitelná..netvrdím však, že v pozdním jejich věku je nutné, aby nastoupili trest ve věznici-vzpomínám si, že jsem viděl část procesu s krutovládcem chorvatským Ante Paveličem /"taťkou Ustašem"/ v dokumentu režiséra Franuloviče-zmiňovaný odsouzenec byl již rozklepaný dementní stařec-byl odsouzen na xy let, ale trest nenastoupil, však rozhodnutí soudu o nepromlčitelnosti jeho zločinů vešlo do povědomí celého národa, jenž tím aspoň do určité míry-symbolicky- byl očištěn od nánosů špíny jeho krvavé válečné historie....a náš svobodný "Milda" Jakeš?-ten se nám klidně dál pošklebuje z obrazovek :-( ST*

08.12.2019 19:53:58 | Frr

líbí

Ano, je zde problém v tom, že Jakeš v klidu chodil na demonstrace, vystupoval ve veřejných diskusích, strana, která je přímou nástupkyní jeho KSČ nyní podporuje vládu. A my jej nyní a náhle chceme soudit... Je to tedy tradiční konflikt mezi morálkou a politikou. Morálka říká "ano, soudit", neboť má svá univerzálně platná pravidla. Avšak politika trochu chladněji a pragmatičtěji odpovídá: "ověřte si nejprve politickou nákladnost takového procesu, chceme jej vůbec, kolik procent voličů to ocení, nepřispěje takový proces k většímu nárustu zbytečného konfliktu ve společnosti, k růstu radikality, neposílí v konečném důsledku extremistické proudy?".

08.12.2019 21:23:14 | Racek

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel