Ústavní soud horlivý

Ústavní soud ČR zrušil části volebního zákona v čerstvém nálezu č. 44/17.

Není to poprvé, a sám ÚS ČR to v příslušném nálezu 44/17 konstatuje, kdy ústavní soudci zasáhnuli do volebního zákonodárství.
Stalo se tak nejen v roce 2000, ale zejména v r. 2009, kdy ÚS v tzv. kauze "Melčák" zrušil již připravované volby.

I tehdy byla vůči nálezu "Melčák" uplatněna odlišná stanoviska a sice ústavních soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky.
Samozřejmě nevím, zda do nich nynější ústavní soudci nahlédli, každopádně je škoda, že se jimi neinspirovali.

ÚS je orgánem ochrany ústavnosti, ale je i orgánem politickým, a to již jen proto, že ústavní soudci jsou jmenováni prezidentem republiky
se souhlasem Senátu, tedy institucemi ryze politickými, které jsou voleny přímo lidem. Volba ústavních soudců tak z povahy věci musí být ovlivněna
hledisky nejen odbornými, ale rovněž politicko-ideovými.

Proto by náhled politický či politologický neměl být v nálezech týkajících se volebního zákonodárství opomíjen.

Politologické hledisko však zváženo nebylo, resp. byla mu přisouzena role pouze doplňková. Stejně tak současný nouzový stav byl více méně přehlédnut.

Podobně jako v roce 2009 tak Ústavní soud nevzal v úvahu politickou situaci, v jaké se společnost nachází, resp. tuto situaci posoudil zcela formalisticky a výlučně ústavněprávní, teoretickou optikou (navíc s ne zcela dobrou analogií s volebními zákony mezi lety 1971 - 1989, neboť zde by se slušelo v textu nálezu uvést, že tehdejší právní úprava nejenže nebyla dokonalá, ale navíc se o žádné volby nejednalo, tehdejší režim žádnou politickou soutěž neumožňoval, kandidáty schvalovala Národní fronta a "volič" pouze tento výběr potvrzoval vhozením lístku do urny).

Ústavní soud tak nevzal v úvahu, že česká společnost, geneticky hluboce antipolitická, je dlouhodobě, a od r. 2013 velmi výrazně, v situaci nedůvěry v systém zastupitelské demokracie, který je stále více pod tlakem populistické rétoriky. Křik populistů společnost vede k čím dál větší radikalizaci, a tím i odstředivosti a polarizaci politického a stranického systému. Vzájemné obviňování politických soupeřů stojí na morální, nikoliv věcné rovině a opět dává šanci politickým vůdcům, kteří tvrdí, že zastupitelská demokracie je systém prohnilý, zkorumpovaný a především neschopný
účinně řešit celospolečenské problémy. Krize související s tzv. bojem proti koronaviru tomuto výbušnému stavu, kdy se politika nezdravě stává součástí našich každodenních životů, pouze přilévá oleje do ohně.

Aktuální nález Ústavního soudu je následován palcovými titulky v tisku o ohrožení voleb a riziku, že politické strany
nestihnou vyjednat nový hlasovací systém. Ano, odpovědnost za případnou krizi bude svalena nikoliv na Ústavní soud, ale právě na politické strany.
Nález 44/17 proto není nic víc, než dalším faktorem, na základě kterého bude veřejnost vnímat, že demokracie je vratký systém přinášející pouze zmatek.

V roce 2009 v důsledku zrušení voleb byla na další víc než půl rok ponechána v rozkladu Poslanecká sněmovna, aniž
by bylo jasné, kdo je opozicí a kdo není. Politické strany marně vynaložily prostředky na zrušenou předvolební kampaň, což
mohla být jedna z příčin, proč v roce 2010 neuspěla ve sněmovních volbách strana lidová.

Tehdejší politická krize prodloužená v důsledku zásahu Ústavního soudu naopak dala vzniknout novému populistickému subjektu "Věci veřejné" stavějícím se proti tzv. dinosaurům, tedy dlouhodobě působícím politikům. Jak tato politická strana v letech 2010 - 2013 ve vládě působila, resp. ji spíše svými aférami a aférkami rozkládala, je obecně známo. Konec kabinetu Petra Nečase v roce 2013 pak měl na stranický systém velmi závažný dopad a jeho dítětem je dnes existence antipolitických subjektů ANO 2011 nebo SPD.
Samozřejmě celý popsaný (neblahý) vývoj nelze přičítat výlučně zrušovacímu nálezu v kauze "Melčák". Tento nález však nepochybně byl součástí mozaiky, která k němu vedla.

Střípkem jaké mozaiky bude nález 44/17 v tuto chvíli nelze odhadovat. Nepůjde však velmi pravděpodobně o mozaiku hezkou, neboť
povede k oslabení zastupitelské demokracie i míry svobody obyvatel, která je nezbytnou náplní demokratického
vládnutí. Právě toho vládnutí, které ÚS ČR chce mocí mermo chránit.

Je totiž otázkou, zda zrušení jednoho, resp. nyní části zákona, byť jistě ne dokonalé,nepřinese více škody než užitku. Může totiž zapříčinit krizi, která bude znamenat nemožnost naplnit sněmovnu cestou voleb, navíc v potencionálně stále trvajícím nouzovém stavu a při růstu popularity populistických stran. Místo ochrany demokracie tak Ústavní soud, veden sice dobrými úmysly, pootevřel dveře téměř učebnicové situaci, která může svádět k neústavním a nedemokratickým řešením.