Tragédie průměrnosti

Tragédie průměrnosti
Předvolební debaty zcela odhalují malost, hloupost, průměrnost.
Není pak divu, že mírně nadprůměrný získává nad ostatními značnou převahu.
Populismus platí na voliče.
Slíbíme, připravíme, zařídíme, dáme.
Že na dluh, není pro masy až tak důležité.
On to někdo zaplatí a já to snad nebudu, říkají si jistě mylně mnozí.
Demagogie oponentů kritizující vše i to co se povedlo, realizuje nebo připravuje svědčí o jejich malosti.
Lhaní o věcech co kdy prohlásili, prosazovali či co se jim nepovedlo je neuvěřitelné.
Občané jistě vědí jak, kdy, kdo, co a komu bylo ukradeno, znemožněno.
Vím tedy jak se znárodňovalo za komunistů, jak se kradlo za Havla, privatizovalo za Klause, stavělo za Béma, Řebíčka, Bárty, Ratha, Faltýnka.
Každá ze stran má na sobě škraloup korupce, zlodějin i neúspěchu.
Obrovský rozsah škod způsobili kdysi komunisté, následovalo ODS, pokračují Ano.
Jistě i další strany nelze opomenout.
Tedy ty Grosse se svojí ČSSD, Bárty, Johny, Rittigy, Janoušky.
Volba, koho z tohoto spektra volit, je tedy značně problematické.
Mám si snad pro sebe vytvořit excellovou tabulku stran s finančním podílem na míře zadlužení, korupce, prokázaných zlodějinách?
A co ty neprokázané kauzy, uplácení soudci, policie, politici?
Ano, lilii mezi nimi nenajdu.
Jen Lívii.
A ta ta rozhodně taky není svatá.
Měla svého učitele, sběratele tužek.
Máme tady tedy ty Miloše, Václavy, Andreje, Ivany, Víty, Miroslavy...
A já si připadám jako rybář na břehu řeky Bečvy.
Něco možná připluje, ale co s tím.