Covid a Ukrajina - mají něco společného?

Již druhým rokem politici mluví všem lidem, v euroatlantické části civilizace zvlášť, velmi výrazně do všedních dnů.

Děje se tak v důsledku nového viru a nyní se k němu přidal válečný konflikt.

Oba jevy, které mají a budou mít negativní dopad na demokratické státy, jejich ekonomiky a zejména jejich politické systémy, přicházejí z východních autoritářských velmocí, nejprve z Číny, nyní z Ruska.

To jen potvrzuje historické pravidlo, že nedemokratické režimy jsou vždy spojeny s násilím a panují-li ve velkých zemích, ohrožují i ostatní svět.

Na internetových stránkách jsou nápisy "Koronavirus" vytlačovány žlutomodrými ukrajinskými barvami, což je patrné i na webu Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva vnitra nebo České lékařské komory.

Covid však nebyl nahrazen válkou na Ukrajině, jak se aktuálně tvrdí.
Ukrajina je ve skutečnosti pokračováním covidu avšak jinými (důraznějšími) prostředky.

Podobně jako válka a teror jsou pokračováním politiky jinými prostředky, jak říkali mnozí diktátoři.

Odhodlal by se ruský diktátor k nynější válce pokud bychom před dvěma lety tak snadno nenechali politiku vstoupit do našich životů? Pokud by neviděl ochotu následovat politické vůdce?

Společným znakem covidu i Ukrajiny je totiž tzv. aktivistický politický styl, tedy snaha politikou změnit či spíše napravit nebo zachránit svět.

Aktivistickým politickým stylem, který stál na počátku velkých totalit dvacátého století, a který je typický hledáním jediné pravdy a jediného nepřítele, se bohužel sami necháváme strhnout. Opět jsme jednotní, opět máme jediný společný cíl.

Ochotně a daleko více než v minulosti napomáhají elektronická média svým nepřetržitým apelem na emoce.

Necháváme se unést, přejmenováváme, přemalováváme, paušalizujeme. Rozum tím ještě více ustupuje.

Pouze jsme přepnuli na vyšší level. Lidé s odlišným názorem nejsou už jenom plácalové nebo hulváti jako v době covidové. Nyní už jsou to zrádci.