Davová psychóza

Manipulace
Jsem překvapen a zaskočen množstvím manipulace s davy lidí.
Hospodářská krize vyhnala na podia populistické řečníky, lačnící po jednoduchém a rychlém řešení.
Myslím, že žádné takové neexistuje.
Dav je sice tvořen množinou účastníků, ale za tento hovoří mnohdy mozky bezmozků.
Lidé v tomto prostředí klamně získávají pocit bezpečí a porozumnění, sounáležitosti.
Celosvětová ekonomická i hospodářská propojenost nelze zrušit mávnutím proutku.
Myšlenka vytvoření ostrovního státu je zcela zcestná.
Na případu takto "fungujícího" státu je vidět jak to v něm hospodářsky i demokraticky funguje.
Myslím, že jen málokdo je masochistou lačnícím po životě v Koreji.
Na druhou stranu co má bezbranný člověk dělat proti potencionální hrozbě války?
Měl by se zamyslet nad příčinou a důsledky konfliktu.
Jasné je, že má značně omezený přísun objektivních informací.
U obou válčících stran je takto vytvářen ten "správný" názor pro ospravedlnění a nutnost konfliktu.
Obě strany tedy ve sdělovacích prostředcích vyhrávají a vedou tu správnou a spravedlivou válku.
Ale víme, že válka je kurva.
Bere si zdravé a mladé na obou březích znepřátelených táborů.
Bere si i děti, matky staré a nemocné.
Ničí hospodářství, devastuje majetky, silnice, mosty, energetickou soustavu.
Jistě ani obrovské množství zapojené a obslužné vojenské techniky neplní emisní normy.
A přitom v Praze je nám bohužel už ne každonovoroční ohňostroj nahrazen jeho "Hřibovou" projekcí, kvůli smogu a hluku ohrožující zvířata.
Jak asi tyto trpí na území Ukrajiny a nikde nejsou slyšet hlasy jejich ochránců.
To všechno vodnes čas, zpívá Waldemar Matuška.
Rád bych viděl v čele našeho státu lidi a politiky, kteří dokáží sdělit, odůvodnit a provést značné a nutné množství nepopulárních kroků.
Bohužel je nutné snížit mnohé investice, počty a mzdy na státu závislých osob.
Důvod je jasný, musíme hodně a dlouho šetřit.
Existuje i jistá skupina lidí, kteří si myslí, že přijdou k Bakalům, Koženým, Kellnerům, Babišovi a vše jim ku prospěchu lidí zabaví a znárodní.
Ale možná i lační po majetku tvém i mém.
Však historie už ukázala co tito lidé dovedou.
A já tady bezradně klofu do klávesnice počítače s vědomím, že nikoho můj názor nezajímá a ani nic nedokáži ovlivnit.
Oddávám se tedy osudu, který přijde ať už budu chtít nebo ne.
Vidím matky mých vnuků a mám obavy o jejich osudy.
Přál bych jim totiž život příjemný a hezký s radostí z poznávání i práce.
Proto svůj osud nemohu svěřit davu.
Protože žádnému takovému nevěřím.