Jádro úspěchu Andreje Babiše

Blíží se prezidentské volby v ČR. Chtěl bych zde přispět svou úvahou o člověku, který má tu drzost tvářit se jako jeden ze vhodných kandidátů na tuto funkci, Andreji Babišovi. K jeho životní cestě a “podnikatelským” metodám, hodným drsného kmotra ´Ndranghety, se už zasvěceně vyjádřili mnozí, například lze jen doporučit výbornou knihu Žlutý Baron od Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky [1], případně článek Horké kaštany Andreje Babiše z magazínu Reportér.

Chtěl bych se zde zamyslet nad dvěma hlubšími jevy, týkající se Babišovi osobnosti. Inspirovala mě k tomu mimo jiné kniha Vladimíra Liberdy Otec totalitarismu o Vladimíru Iljiči Leninovi [2]. Již nikdy ze své paměti nevymažu památnou větu z konce jedné kapitoly této knihy, o tom, že Leninovy teoretické úvahy šly vždy ruku v ruce s lotyšskými střelci. Byla to Leninova osobní garda vojáků, kteří byli protirusky naladění a rádi si na šéfův pokyn zastříleli v Petrohradě nebo jinde v Rusku. Sám Lenin byl z národnostně smíšené rodiny, navíc z vyšší společenské třídy. Pokud by nestihl umřít sám, odstranili by ho brzy jeho spolupachatelé, protože ztělesňoval vše, proti čemu bojoval. I jemu nezáleželo na ruské zemi a jejích lidech, jako u všech takovýchto psychopatických osobností, lidé byli pro něj prostředkem pro dosažení cíle. Další z podobných kreatur v Leninově okolí byl Felix Edmundovič Dzeržinskij, velitel tajné policie, původem Polák. I pro něj bylo nejspíš velkým zadostiučiněním likvidovat a mučit členy pro Poláky většinou nepřátelského ruského národa. Vrcholem ďábelské neúcty k lidskému životu a ovládáné zemi byl všem čtenářům známý Josif Vissarionovič Stalin, sám gruzínského původu.

Zde nacházím velkou podobnost s Andrejem Babišem. Jak bylo uvedeno například ve výše citované knize Žlutý Baron, v posledních letech pokrývala pět procent rozlohy České republiky pole s řepkou olejkou, kterou pěstoval Babišův koncert Agrofert za peníze z EU v rámci hry na ekologické a bio paliva. To že přidávání biosložek do paliv nepřinášelo nic dobrého ani pro kvalitu ovzduší, ani z ekonomického hlediska, je již všeobecně známo. Co je mnohem horší, na těchto polích se používalo obrovské množství syntetických hnojiv a pesticidů, kterou Agrofert prodával za peníze z EU sám sobě. Bralo se to tak, že tyto plodiny nejsou určeny pro potravinářské účely, takže tato chemie příliš nevadí. O tom, že takto budeme mít kontaminovanou půdu a spodní vody na roky až desítky let, není pochyb. Mlčí o tom jen Babišova média, které si koupil, “aby o něm psaly pravdu”. Podobně jako velkým bankéřům, způsobujícím hospodářské krize, kteří vědí, co zapříčiní a je jim to jedno, ani Babišovi nezáleží, co po něm v této zemi zůstane. Tato země není původně jeho, Babiš ostatně neovládá ani příliš dokonale český jazyk. Česko je pro něj jen zdroj příjmů, kterých jako pohádkový Otesánek nebude mít nikdy dost.

Dalším tématem, o kterém by se dala napsat celá kniha, jsou Babišovy lži, manipulace a překrucování faktů. Do očí bijícím příkladem je vlekoucí se soudní jednání v Bratislavě, kde si evidentně koupil rozsudek, že nebyl agentem komunistické Státní bezpečnosti. Preference jeho hnutí ANO 2011 to moc neovlivňuje. Babiš svým politickým oponentům vytýkal, že jejich program je pouze Anti-Babiš. Čím je potom program hnutí ANO 2011? Jeho úspěch a rozplizlý populistický program stojí a padá právě s Babišovou prolhanou a psychopatickou osobností. K odpovědi na otázku, jak je možné, že více než třicet procent obyvatel této země mu věří a chce ho mít v nejvyšší politice, mě přivedlo mé působení v logistické firmě a další kontakty s prostými občany. Tito lidé jsou většinou velice upřímní, nepotrpí si na zdvořilosti a politickou korektnost, jak je to běžnější mezi lidmi pracujícími duševně. Zároveň pro většinu z nás platí staré rčení “Podle sebe soudím tebe”. Vyznačujeme se unikátním pohledem na tento svět a občas je nám nutné připomenout, že jiní lidé vnímají stejné věci odlišně. Domnívám se, že většina Babišových voličů a fanoušků prostě vnitřně neunese představu, že by byl vůbec někdo schopen celý život takto lhát a přetvařovat se. Jednodušší řešení je pro ně prostě mu věřit, zvláště proto, že jim říká to, co chtějí slyšet. Pro lidi nezralé, vystrašené a nevědoucí si úplně rady se svou svobodou a zodpovědností za svůj život v tomto složitém světě, je rajská hudba slyšet, že někdo část této jejich “zátěže” za ně převezme a vše za ně vyřeší.

Osobně bych se řídil poučkou, kterou nám sdělil nejmenovaný slovutný profesor na přednáškách z dogmatické teologie: “Jestli potkáš spasitele, nakopej ho do prdele!”. Dále je určitě užitečné snažit se vžít do myšlení druhých lidí a přemýšlet nad jejich motivací. Co mi přijde nejdůležitější, je výrok žen, žijících před několika lety v syrském městě Rakka pod nadvládou takzvaného Islámského státu. Nemožnost koupit si ani barvu na vlasy okomentovaly tak, že “svoboda je nade vše”. Myslím si, že je třeba si svobody vážit, přijmout zodpovědnost za svůj život a nesvěřovat tyto dary nějakému prolhanému “spasiteli”.

Andrej Babiš určitě nepatří na Pražský hrad, ale spíš do vězení nebo aspoň na delší dobu na uzavřené psychiatrické oddělení. Tam ho stejně časem dovede jeho životní styl a neustálá honba za větším a větším bohatstvím a mocí. Nezbyde, než mu přát, aby k tomu došlo co nejdříve, protože jeho činnost negativně ovlivňuje životy velkého množství lidí a tak by tomu určitě být nemělo. Politika je zrcadlem dané společnosti. Stejně bych občanům ČR přál politiky, kteří budou patřit spíše k těm pozitivnějším osobnostem, které má tato země k dispozici. Je to taky na každém z nás, aby alespoň přišel k těm volbám a v ideálním případě se i více zajímal a angažoval v dění ve společnosti.

[1] VLASATÁ, Zuzana a Jakub PATOČKA. Žlutý baron: skutečný plán Andreje Babiše: zřídit stát jako firmu. V Brně: Referendum, 2017. ISBN 978-80-270-1674-7. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:76c768e0-7128-11e7-b92d-005056827e51

[2] LIBERDA, Vladimír. Otec totalitarismu: [O V. I. Leninovi]. Opava: OPTYS, 1992.