Ten dort mi musíte upéct! Jinak....

Na počátku roku 2022 Evropský soud pro lidská práva odmítl stížnost pana Garetha Lee podanou na pekaře, kteří mu odmítli upéct dort s nápisem „Podporujte sňatky gayů“ („Support Gay Marriage“). Spolu s tímto nápisem měly být na dortu dle objednávky učiněné panem Lee i dvě chlapecké postavičky z populární dětské show.

Ze všech možných pekařství v Belfastu si však G. Lee pro výrobu dortu vybral zrovna malý rodinný podnik provozovaný manžely, kteří byli křesťanského vyznání. Ti odmítli dort s požadovaným nápisem upéct právě z důvodu svého náboženského přesvědčení. Toto sdělili objednateli s nabídkou omluvy a vrácení peněz. Panu Lee navíc nic nebránilo objednat dort s požadovaným designem u jiné provozovny, kde by mu jej rádi upekli.

Následoval však Garethem Lee zahájený spor nejprve před úřady a poté soudy, v němž však všechny britské instituce stížnost Garetha Lee týkající se diskriminace odmítly. Nakonec kauza došla „až do Štrasburku“.

Evropský soud pro lidská práva však stížnost podanou na pekařství také odmítnul. Štrasburský tribunál se ale šalamounsky vyhnul otázce, zda-li manželský pár byl povinen dort upéct. Žalobu totiž odmítnul ze zcela formálních důvodů, tedy s tím, že se G. Lee nedomáhal porušení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv již před britskými soudy.

Lze tak očekávat, že obdobný spor se bude ve Štrasburku v budoucnu řešit znovu, neboť další obdobný žalobce, poučen z předchozích nezdarů, se bude porušení evropské úmluvy dovolávat již před domácími soudy.

Zarážející na celé věci je již samotný fakt, že je někdo schopen se kvůli dortu a nápisu na něm dlouze soudit. Již tato vůle vést urputný boj za jakýsi domnělý vyšší princip by měla vyvolávat určité obavy.

Související otázkou dále je, do jaké míry lze jednotlivce (v tomto případě manželský pár provozující pekařství) ve jménu určitého politického požadavku nutit k nějakému jednání.

Obecněji - do jaké míry lze společnost a myšlení jednotlivců politickými opatřeními tvarovat.

Ve společnosti, která má umírněnou politiku, zákon funguje jako ochrana před zásahy státu do života jeho obyvatel. Ústavní předpisy v takové společnosti stojí na principu, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit něco, co zákon neukládá.

Filozof a salónní intelektuál J. J. Rousseau však na konci 18. století začal tvrdit, že jedinec se rodí nevinný a dobrý. A až „špatná“ společnost jej zkazí. Tím vnuknul myšlenku, že pokud se společnost napraví, nebude už dále žádného jednotlivce poškozovat a všichni zůstanou dobří a spravedliví.

V důsledku této filozofie však umírněné pojetí zákona končí. Politika už nemá ambici jen mírnit konflikty, ale naopak je rozdmýchávat.

Nastupuje napravování a tvarování společnosti dle předem stanoveného plánu. Tak, jak by se líbilo určité, v dané době preferované a pokrokové skupině obyvatel, která se pro prosazování svých nároků rozhodla využít státní moc.

V době Velké francouzské revoluce preferovanou skupinou byli „občané“. Nepřítelem naopak byla šlechta a duchovenstvo. Právě od těchto dob gilotiny, kterou byl nakone popraven francouzský král se svojí manželkou, tak začal být politický život Evropy a moderního Západu nutně spojen s násilím vůči nějaké skupině obyvatel.

Pojímáme-li totiž svobodu (o kterou se ve svému nároku na upečení dortu opíral i Gareth Lee) nikoliv jako garanci prostoru nedotknutelného zasahováním státu, ale naopak jako prosazování svých přání, nároků a vlastní vůle vůči druhým jednotlivcům, dostaneme se nutně k tomu, že správný bude jen jeden názor, a to té skupiny, které se podaří (i třeba zcela legální cestou voleb) do čela společnosti dosadit své vlastní vůdce.

Takové pojetí svobody jako boje však v konečném důsledku může končit terorem a nastolením diktatury.