Jan Skviřín: Apolitologův Klíč lidských povah aneb O lidech a myších kožíšcích
Jan Skviřín: Apolitologův Klíč lidských povah aneb O lidech a myších kožíšcích
Konzervativci považují změny uspořádání a vztahů za škodlivé, a proto proti nim vystupují. Primárně jsou staří a materiálně zajištění. Jsou oporou totalitních systémů. Vůči změnám v hodnotách, které uznávají, a ve svém jednání, jsou rezistentní.
Liberálové považují změny za přijatelné, neusilují o ně ani jim nebrání. Primárně tvoří střední třídu, nezajištěnou ale s dobrými příjmy a perspektivou. Jsou oporou demokratické společnosti. Podle míry ekonomické recese se radikalizují, v ekonomicky stabilních fázích společenského vývoje se z nich naopak z větší části s věkem stávají konzervativci.
Radikálové považujií změny za nutné, a proto o ně usilují. Jsou jádrem všech revolučních změn. Primárně jsou mladí, nezajistění, bez perspektivy rychlého zlepšení jejich materiální situace, případně lidé starší, zchudlí nebo v důsledku ekonomických změn rychle chudnoucí. Jsou antisystémoví, vytváří a rozvíjejí společenskou fázi anarchie.
Způsob začlenění lidi do těchto skupin může být oportunní nebo konformní. Ten souvisí více s dědičnými vlohami než s aktuálním působením prostředí ve společnosti. Revolucionáři a totalitní vládci, patřící mezi konformisty, mívají v rodokmenu dominantní, agresivní nebo i psychicky labilní jedince.
Oportunisté se názorové skupině pouze přizpůsobují s cílem ochrany svých zájmů a zájmů své rodiny a přátel. Jsou tichými pozorovateli všech společenských systémů. Ve společnosti tvoří neviditelnou většinu. Svého oportunismu využívají pro udržení svých pozic i k případnému postupnému kariérnímu růstu. Amplitudu vzestupů a pádů mají většinou mírnou a stabilní. Do vrcholných pozic se dostávají jen na základě nabídky nebo i tlaku okolí. Z této skupiny jen zřídka vznikají vrcholní politici, v těchto funkcích bývají často neúspěšní a vládnou chaoticky přizpůsobujíce se vnějším tlakům, nikdy nejsou totalitními vládci.
Konformisté se s názory skupiny plně ztotožňují a aktivně je prosazují, případně je i utvářejí a rozvíjejí. Jsou aktivními "svazáky" všech i měnících se společenských systémů. V jednotlivých společenských skupinách tvoří viditelnou často však hlasitou menšinu. Svého konformismu využívají i pro strmý kariérní růst, v jehož rámci se někteří z nich dostávají aktivně do vrcholných pozic. Při změnách společenských systémů skvěle ovládají meziideový a mezistranický jumping. V životě je provázejí často rychlé vzestupy a pády. Z této skupiny často vznikají známí a po různou dobu úspěšní novináři, pracovníci ve sdělovacích médiích, propagandisté všeho druhu, vrcholní politici, někdy také totalitní vládci.
Stručně:
Oportunista,
ten jako had se svíjí,
až jej rozum i cit pomíjí.
Však konformista,
ten dobře sobě žije,
ač kořen duše jeho
v černé zemi hnije.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Populismus není lidská vlastnost a populista není charakterový typ. Populismus je jen prostředek využívaný jako horolezecké mačky pro stoupání po posledních stupíncích k vrcholným pozicím a k následnému udržení se na nich. Je to sociální zbraň k vytváření osobní nebo skupinové obliby (popularity) vyvíjená se znalostí psychologie mas marketingovými specialisty. Protože konformistů je "nahoře" logicky více, musí být mezi nimi i více populistů. Dobrý popis má být výsledkem pozorování, stejně jako v metodologii přírodních věd - nic víc ani míň. Žádné stranění. Výsledkem bývá pravda, která při pohledu na současné lidstvo i jeho dějiny někdy pálí jako oheň. On se náš druh po staletí charakterově příliš nemění. Připomenul bych proto nestranný popis společenských poměrů na základě důkladného pozorování J. A. Komenským v Labyrintu světa a lusthauzu srdce.
„Přišli jsme do jiné ulice, kde po všech stranách plno vidím vyšších a nižších stolic, na nichž sedícím pane fojte, pane rychtáři, pane purkmistře, pane úředníče, pane regente, pane purkrabí, pane kancléři,. pane místodržící, páni soudcové, milostivý králi, kníže et cetera říkali. I dí mi tlumočník: Nu, tu máš ty lidi, kteří soudy a výpovědi v rozepřích konají, zlé trestají, dobré přichraňují, řád ve světě drží. Toť jest ovšem pěkné, řekl jsem, mám to za nevyhnutedlné v lidském pokolení. Odkudpak se takoví lidé berou? Někteří se k tomu rodí, jiní od nich aneb od obcí vybráni bývají, ti, jsou to ti, kteří za nejmoudřejší ze všech a nejzkušenější uznáni bývají. I to je pěkné, dím já. Vtom se mi pohleděti udá a já spatřím, jak se někteří do stolic vkupují, jiní vprošťují, jiní vpochlebují, jiní sami sebe na ta místa vsázejí. A vida to, vzkřikl jsem: Hle, hle, neřád! I mlč, ty všetyčko. Zlé zažiješ, uslyší-li. A proč nečekají, dím já, aby zvoleni byli? Herež! Oni tobě bez pochyby povědomi jsou, s tou prací se býti znají – když je jiní přijímají, co tobě do toho? Já tedy zmlknu a přiopravil jsem sobě brýlí a hledím po pilně nich a uzřím věc nenadálou, že: jmenovitě řídko který z nich všecky oudy měl. Každému téměř něčeho přepotřebného se nedostávalo. Někteří neměli uší, jimiž by stížnosti poddaných slyšeti mohli; jiní očí, jimiž by neřády před sebou znamenati mohli; jiní nosu, kterýmž by šibalů proti právu čenichati mohli; jiní jazyku, kterýmž by za němé utištěné promlouvati mohli; jiní rukou, kterýmiž by úsudky spravedlnosti vykonávati mohli. Mnozí ani srdce neměli, aby, co spravedlnost káže, konati směli.“
Tohoto myslitele - byť s hořkým úsměvem - můžeme sotva považovat za komukoli dnes stranícího. Nakonec J. A. K. v depresi říká: „Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!“
Zdá se, že ani v dnešním světě nám někdy nic jiného nezbývá.
07.02.2023 22:00:55 | Skviřín
Zajímavá úvaha, ale problém autora obvykle je to, jakým názorům straní. Každá skupina má dobré i špatné stránky, nejde vidět jen jednu stranu mince. Politologové vlastně celý život takové definice skupin stále doplňují a vylepšují. A pak ti v úvaze úplně chybí populisté. :-) Báseň se mi líbí nejvíc.
06.02.2023 12:01:33 | Lighter