Říká se, že fotbalu a politice rozumí každý. V této souvislosti lze použít jedno přirovnání. Posoudit politika nejen jako nočního hlídače, jak někdy činí zastánci volné ruky trhu, ale také jako fotbalového rozhodčího.
O rozhodčím se říká, že v zápase odvedl dobrý výkon tehdy, když vlastně vůbec nebyl vidět. Nechal hru plynout, fotbalisté hráli fotbal a bavili sebe i diváky.
Jestliže však během utkání vidíme hlavně rozhodčího, jak neustále musí foukat do píšťalky, přerušovat hru, rozdávat nejprve žluté nebo červené karty, vzteklé hráče od sebe odstrkovat, fotbal trpí. Nikdo se nebaví, nikdo si nic neužil.
A politik, právo i celá demokracie by měli být právě fotbalovým rozhodčím. Tedy rozhodčím, který není vidět.
Vymezí pouze základní pravidla hry a dbá, aby se občas nestal prohřešek. Pokud se už stane, tak jej adekvátně potrestat, dle citu pro hru a povahy přestupku napomenutím, žlutou kartou nebo vyloučením.
Podobný rozhodčí ale už hráčům neříká, jak mají hrát, jakou taktiku zvolit, neurčuje jim, jestli chtějí vyhrát, remizovat nebo prohrát. To je na samotných hráčích a jejich trenérech.
Dnes však žijeme v době, kdy státní moc a politikové nechtějí být rozhodčím, který není vidět. Chtějí naopak stanovit taktiku i směr hry. Říkat, jaké je nejlepší rozestavení hráčů, a jakým způsobem nejefektivněji dát gól.
Tak nám státní moc řekla, že se nesmí kouřit v restauracích. Říká nám, jaké názory jsou správné. Vstupuje přitom do sfér stále intimnějších.
Aktuálně zasedli úředníci několika ministerstev, aby se zamysleli nad novou definicí znásilnění v trestním zákoně. Ministerstvo spravedlnosti má tak ambici sdělovat, že sex nesmí být vykonán bez souhlasu, byť takové pravidlo je zcela samozřejmé.
Jedna televizní stanice, jak je zvykem několikrát za sebou, zrovna teď dává film Demolition man se Sylvestrem Stallonem v hlavní roli. Byl natočen v 90. letech. Prostá akční věc, skoro béčková. Odehrává se v roce 2032, tedy z našeho dnešního pohledu už vlastně zanedlouho.
V roce 2032 se ve městě San Angeles nesmí mluvit sprostě, je zakázáno maso, nejsou hotové peníze a soulož i polibky jsou postaveny mimo zákon.
Hleďme tedy i občas vysmívaný Stallone se podílel na filmu, který je svým způsobem vizionářský.
Tedy nechci vám kecat do konzistence textu ale vágní slovo politik již pozbylo významu a uznání. Na tyto placená místa se dodrápali neumětelové, jež nikdy nevedli progresivně a úspěšně firmu, či jinou obecně potřebnou socio skupinu. Nemají za sebou průmyslové vzory, natož patenty. Nemají úctu v zahraničí a ani žádné přímé kontakty, které by tuzemsku otevřely dveře dál.
Ti úspěšní se nehodlají špinit s touto sortou, nepotřebují to a jsou zajištěni vlastní činností.
Naprosto bezprecedentně to říká Jiří Pallas v poslední třetině textu knihy "https://www.magazinuni.cz/literatura/jiri-pallas-rodinne-anabaze-a-safran-aneb-rukovet-o-svedsku/", která se dotýká digitalizace české státní správy.
08.05.2023 13:47:30 | lesan-3
Díky za komentář. Máte pravdu, do politiky dnes nejdou takoví lidé jako dříve. Kdo se chtěl stát dříve politikem (dříve míním dobu zhruba do 90. let minulého století), chtěl spravovat věci veřejné nějakým směrem, který byl levicový, pravicový, křesťanský atd. Za daným účelem usiloval o moc, což není nic špatného. Chtěl své zkušenosti z dosavadního povolání uplatnit ve veřejné sféře. Z tohoto hlediska bylo jedno, zda to byl úspěšný podnikatel, novinář, herec nebo vědec. Dnes je však politika jako smysluplný, na jednotné myšlence vystavěný program, opuštěna. Vyhrává politik, který je marketingově a komerčně vyroben. Je jakousi celebritou, podobně jako jí je modelka nebo popový zpěvák. A musí se tak chovat, tedy vyhovět všem, vyhovět momentálním náladám, reagovat na vše možné na sociálních sítích. Jedinou nabídku, který má, je roztrušování dobra, protože ničím jiným, věcným rozumným programem, už dnes nelze zaujmout.
Takový politik, který chce být všudypřítomný, však nutně selže, protože společnost je na takový povšechný koncept dobro v. zlo příliš složitá. To vede ke znechucení politikou, nicméně neuvědomujeme si, že sami takové politiky chceme. Zvolení aktuálního českého prezidenta, jehož největší devizou pro voliče je, že dobře vypadá, má hezkou manželku, chová kočku a je kultivovaný, je toho dokladem.
08.05.2023 19:30:16 | Racek
Nemyslím si, že porovnávat politika s rozhodčím je správné(natož v této době), je to úplně jiná hra i s rybičkami .) přijde mi tento článek jako nesourodý v mnoha ohledech včetně závěru. Už je to moc plácání pátého přes deváté .)
08.05.2023 09:35:17 | Constantine
Zdravím. Díky za komentář. Jediný argument v komentáři je, že pro tuto dobu se zdrženlivý politik nehodí. Pak je ale nutné se ptát, proč chceme politiky nezdrženlivé a zbytnělé. K tomu blíže má úvaha 'Boj za mír', která je níže.
08.05.2023 09:42:33 | Racek
Bojovat ohněm proti ohni je pošetilé a hloupé. Nicméně protiargument je. Když dobří lidé nedělají nic, zlo vyhraje .)
08.05.2023 09:46:13 | Constantine
Ano, nelze hasit oheň benzínem, to přesně se snažím říci ve všech úvahách, tedy že politika je aktivistická a svým aktivismem rozdmýchává další požáry. Chce zlo vyzmizíkovat, ale zmizíkem zapaluje další.
08.05.2023 10:00:47 | Racek
Je to kolotoč, který se bohužel nezmění, lidé jsou už moc zpitomělí .)
08.05.2023 10:02:51 | Constantine