Kdo je tady antisystémový?

V aktuálně zveřejněné (pololetní) zprávě Ministerstva vnitra ČR o extremismu (viz www.mvcr.cz) se můžeme dočíst, že za extremistická jsou považována tzv. antisystémová hnutí. Za tato hnutí zpráva považuje, citujme: „skupiny nespokojených občanů, kteří nedůvěřují vládě, demokratickému systému a nesouhlasí se zahraničním směřováním státu. Tito lidé se se současným systémem hodnotově neztotožňují, nepociťují v něm oporu, nemají pocit, že je pro ně přínosem. Hledají proto alternativu, se kterou dokáží souznít a ve které najdou pocit bezpečí, jistoty a stability“. Konec citace.

Co vyplývá z dané definice?

Je v ní dvakrát slovo „pocit“ a jednou slovo „nepociťují“. Mimoděk je tím doloženo, že dnešní doba není založena na racionálním ani věcném posouzení situace, ale na vypjatých emocích. Tak i ministerští úředníci neváhají někoho označit za extremistu pouze na základě toho, že dotyčný má nějaké pocity.

Podobně i dnes oblíbený „boj“ je založen na pocitech. Bojujeme proti lecčemus a patrně věříme, že jde o boj morálně spravedlivý. Ovšem ve skutečnosti se jedná o boj proti chimérickým nepřátelům, kterými jsou špatné názory, horko v létě, virus v zimě, korupce nebo utlačování sexuálních a jiných menšin. Není přitom důležité, zda tento nepřítel existuje. Důležitý je pocit, že existuje.

Stejně tak bolševici měli jen pocit, že Horáková byla nepřítelem státu a nacisté zase měli pocit, že za všechno mohou Židé. Reálné důkazy chyběly.

Navíc, když Ministerstvo vnitra odpůrcům, resp. „extremistům“ předhazuje, že hledají bezpečí, jistotu a stabilitu, vlastně takovým odsudkem samo a jaksi bezelstně přiznává, že současná česká vláda nabízí jen ohrožení, nejistotu a nestabilitu.

Zásadní je však onen pojem „antisystémová hnutí“. Premiér Petr Fiala je profesorem politologie. Rovněž o samotném ministru vnitra Vítu Rakušanovi, prvním místopředsedovi vlády, je na stránkách vlády ČR uvedeno, že na střední škole vyučoval politologii.

Oba tito mužové v čele výkonné moci by tedy s ohledem na své dosažené vzdělání a praxi měli vědět, jak politická věda antisystémovost definuje. Teoretických přístupů je samozřejmě několik, nicméně lze je shrnout tak, že antisystémový subjekt je v opozici vůči demokratickému systému jako takovému. Staví se proti pravidlům hry zakotveným v demokratické ústavě. Tedy chce odstranit svobodnou soutěž politických stran, svobodné volby i svobodu projevu. Usiluje o uchopení moci, kterou následně bez ohledu na parlament bude vykonávat jedna strana nebo jeden vůdce, a to i násilnými prostředky. Ještě jednodušeji. Antisystémový je ten, kdo chce nastolit diktaturu.

Je proto pouhý jiný názor na zahraniční politiku nebo jiný názor na to, jak „bojovat“ se sezónním respiračním onemocněním, projevem antisystémovosti? Je projevem toho, že se dotyčný hodnotově neztotožňuje s demokratickým systémem?

Nikoliv. Člověk, který říká, že nutně nemusíme přijímat masivní lockdowny nebo si přeje ukončení války, neusiluje o odstranění demokracie. Projev pouhého jiného názoru, než má vláda je naopak znakem systémovosti, je dokladem, že zde demokracii (kterou přitom chce ministerstvo vnitra ochraňovat) skutečně máme.

Nejenže tak ministerstvo svojí zprávou o extremismu připouští, že stávající vláda své obyvatele ohrožuje, ale navíc i přiznává, že samo ministerstvo je antisystémové. Za nepřátele totiž má ty, kdo demokracii chtějí hájit, kdo mají jiný názor, kdo jsou nespokojení s nepřiměřeným vládním aktivismem vedoucím ve výsledku k potlačení demokracie.

Přístup MV ČR je proto velmi manipulativní. Běžnou věc, tedy mít jiný názor, totiž nálepkuje negativním označením, které je navíc zcela nepřiléhavé. A MV tak činí nikoliv v zájmu demokracie, ale v zájmu udržení politické moci, resp. prosazení svého vlastního názoru.

Freud popsaný jev označoval jako projekce, kdy u druhých nejvíce kritizujeme ty chyby, které sami máme. Stejně se chovají i Rakušanovi úředníci. Odsuzují extremismus, nicméně sami k extrémismu směřují.

A také Freud dodával, že projekce je manipulativní technikou, neboť tomu, který ji používá, pomáhá dosáhnout jeho cílů, resp. pomáhá mu zastřít jeho pravé záměry.