Úvaha olympijská

Anotace: aneb časy se mění

Probíhají letní olympijské hry v Paříži. Stejně jako v roce 1924, 1934, 1968, 1980 a 1984 do her promluvila politika, byť v různých letech různě a různě intenzivně.

V roce 1924 měla hry pořádat Praha, po dohodě politiků bylo pořadatelství přepuštěno právě Paříži. Naší momentální kamarádkou tehdy totiž byla zejména Francie a francouzština byla vyučována na školách. Naší armádě veleli v první polovině 20. let francouzští generálové, situace nevídaná, neboť ani za Varšavské smlouvy nebylo velení předáno jiné zemi. V roce 1938 však již Francie byla zrádcem.

Pro rok 1968 se na hry připravovala Praha znovu. Pořádala se veřejná sbírka, stavěly se hotel, stadion. Po „dohodě“ s momentálním přítelem, kterým byl Sovětský svaz, bylo opět od pořadatelství ustoupeno.

A se Sovětským svazem se tehdy chtěl zřejmě přátelit i svět, neboť za okupaci v r. 1968 nebyl SSSR a jeho kumpáni nijak postihnuti, o zákazu startu příslušných sportovců nemohlo být řeči. Zkrátka okupace byla jen skvrnkou (nehodou, jak se tehdy na Západě říkalo) na usmiřování se mezi velkými politickými bloky.   

Olympijské hry v Moskvě v roce 1980 už ale byly pojaty jinak, za Reagana byla atmosféra mnohem méně kompromisní. Západem byla moskevská olympiáda většinově bojkotována kvůli sovětskému vpádu („intervenci“) do Afganistánu.

Avšak to, co z pohledu Západu byl protiprávní vpád, bylo naopak v komunistickém Československu považováno za pomoc afghánským komunistům.

Olympiáda v Moskvě v roce 1980 byla u nás široce propagována. Maskot her, medvěd Míša, byl všudypřítomný. Jak jeho figurka, tak nejrůznější samolepky, tehdy celkem „podpultové“ zboží. Dnešní pětačtyřicátníci a starší, mezi nimi i nesportovci, si Míšu určitě vybaví, na rozdíl od maskotů jakýchkoliv olympiád dřívějších i pozdějších. Finále olympijského fotbalového turnaje slavně vyhrála ČSSR, která porazila…. tým NDR …. 

Naopak následující letní hry v Los Angeles v roce 1984 u nás byly prezentovány okrajově, s despektem. Naši sportovci dostali od režimu zákaz se jich účastnit, což byla rána zejména pro tehdejší čs. atlety, kteří se řadili mezi světovou elitu. Zákaz samozřejmě nikoliv ze zásady a politicky proto, že se hry pořádaly ve „zlých“ Spojených státech, ale proto, že v L. A. údajně není bezpečno.

Čs. vládnoucí věrchuška se řídila příkazy Moskvy. A čs. média v 80. letech papouškovala agenturu TASS, tedy Tiskovou agenturu Sovětského svazu. Pokud občas byly ze strany ČTK citovány západní sdělovací prostředky, byly to zpravidla L’Humanité, oficiální deník Komunistické strany Francie, popřípadě španělský El País, deník rovněž mající blízko ke španělské levici, byť sociálně demokratické. V Československu to však vypadalo jako by na Západě vycházely pouze tyto levicové tiskoviny.

V roce 1986 však nastal další zlom. Již za reformního sovětského vůdce Gorbačova, se v Moskvě uskutečnily „Hry dobré vůle“ – klání zejména pro sovětské a americké sportovce, kde mělo po dvou bojkotovaných letních olympiádách dojít k jakémusi usmíření. Vznikly na popud Američanů, Sověti souhlasili.

V roce 1988 na olympiádě v Soulu již byly účastny obě tehdejší supervelmoci, politické zásahy do her a sportu tehdy ustaly. Šlo už o předzvěst let devadesátých, ve kterých se dělo hodně, především v nich však vytryskla svoboda, které lidé využili, většina dobře, menšina špatně.

Dnes je ale pohled na 90. léta zcela jiný. K usmiřování máme daleko.  

Média vč. České televize nebo filmaři nám prostřednictvím dokumentů, seriálů a filmů 90. léta nezobrazují jako éru svobody, ale jako éru korupce a zločinu. Podobně jako se komunisté dívali na první republiku, tedy nikoliv jako na dobu svobodnou, ale jako na dobu prohnilého politikaření.

V médiích je dnes nejvíce citována nikoliv TASS ale CNN.  Prezident Petr Pavel označil Bidenovo aktuální odstoupení z prezidentských voleb za státnické gesto, které napomůže tomu, aby USA ve volbách uspěly a tím uspěl i svět. Žádný z předchozích prezidentů České republiky, Václav Havel, Václav Klaus ani Miloš Zeman, se nikdy tak výrazně nevyslovili s tím, kterého kandidáta na amerického prezidenta považují za toho obecně „správného“. Ano, uváděli, kdo z uchazečů o Bílý dům v době, kdy Havel, Klaus či Zeman vykonávali svou funkci, je jim názorově bližší. Ale nikdy od českého prezidenta tak otevřená a oddaná podpora jedné, údajně té „lepší“ strany nezazněla.

Vládní zmocněnec pro komunikaci Foltýn uvedl, že kdo mluví o tom, že je v ČR cenzura, je nepřítelem státu. Byl také vládou pověřen připravit rozsáhlé připomínky výročí okupace v roce 1968. Naopak 15. března, v den okupace z r. 1939, se prezident Pavel vydal na přátelskou návštěvu do Berlína …. Abychom se ujistili, že jsme s Němci přátelé.

A vrátíme-li se k probíhající olympiádě?

I tato je politicky využita (zneužita?) dle aktuálních politických měřítek a mezinárodní konstelace. A opět je o olympiádě informováno s ohledem na naše momentální přátele.

Nejde přitom primárně o to, že ruští a běloruští sportovci mají až na výjimky na hrách zákaz. Myšlenka olympismu je především mírová, a nelze proto připustit, aby na hrách startovali reprezentanti země, která se dopustila otevřené a bezohledné vojenské agrese. Je zde sice ještě zásada zákazu diskriminace, velmi módní, jak bude ještě uvedeno, ale ta by neměla mít před mírovým principem přednost. Určitou cestou (i v zájmu míru) bylo případně umožnit start těm sportovcům/sportovkyním z Ruska a Běloruska, kteří vysloví s válkou nesouhlas a nejsou účastni aktivně v silových složkách své země. Navíc umožnit start pouze v některých disciplínách.

Jak ale ukázal zahajovací ceremoniál a jak je symbolické pro současnou Francii, byla olympiáda využita k propagaci progresivismu, Green Dealu a všech megalomanských myšlenek, z nichž znovu vyplývá ono zhoubné přesvědčení o všemocnosti člověka. Opět si myslíme, že jsme schopni dosáhnout ideálu. Dřív ideálem byla beztřídní společnost, ve které si budou všichni rovni. Nebo společnost čistá rasově.

Dnes znovu sníme o absolutní rovnosti a jakési ideální čistotě (akorát se tomu říká nediskriminace). Nebo o bezemisním světě, kterého v roce 2050 dosáhneme ….

A vypadá to zatím, že za dva roky žádné nové „Hry dobré vůle“ nepřijdou …..