Netflix

Při sledování seriálové tvorby natáčené za peníze Netflixu si lze vzpomenout na přirovnání, které před sedmi lety, tedy v době, kdy ještě svět byl relativně klidný (míněno neprošel covidismem ani běsnícím zbrojením) učinil Stanislav Balík, profesor politologie. Katedru, kde Stanislav Balík působí, spoluzakládal rovněž profesor politologie a dnes český premiér Petr Fiala.

S premiérem tedy profesora Balíka pojí kolegiální, případně i přátelské vztahy, stejně jako členství v jedné politické straně, tedy ODS. Navíc je profesor Balík aktivním skautem, což dokládá i jeho lidské kvality, a to bez jakékoliv ironie.

Z pohledu dnešních bojovníků za demokracii, kteří stojí na správné straně (správné alespoň dle předsedy vlády), by tedy názory Stanislava Balíka neměly být ideologicky závadné.

Profesor Balík se ve své přednášce na téma budoucnosti konzervativismu posluchačů zeptal, jak dlouhá jsou houbová vlákna v jedné kávové (!) lžičce zeminy v lese. Jsou to čtyři kilometry. Pro případ zájmu celá přednáška prof. Balíka dostupná zde: https://www.youtube.com/watch?v=ufyjMONlq-A

Podobně nenápadná a prorůstající je současná propaganda politické ideologie říkající, že je nutné opustit tradiční věci a jít dopředu. Na rozdíl od ideologií dřívějších není hlásána nijak oficiálně, o to je obtížnější ji rozpoznat či vyvodit, že vůbec je propagována. Ostatně už Goebbels tvrdil, že nejúčinnější propagandou je ta, u níž adresát nepozná, že jde o propagandu.

Netflix, v jehož názvu je slovo síť, také nenápadně buduje vlákna, která nám říkají několik věcí.

Jednou z nich například je, že problémem druhé světové války nebyli ani tak Němci, kterým byla nacistická ideologie proti jejich vůli vnucena a byli vlastně její nešťastnou obětí. Skutečným problémem byli a jsou Rusové. Právě oni namísto osvobození od nacismu zavlekli do Evropy brutalitu, zlo a útlak, proti kterému bylo nacistické běsnění jen nevinným pošťuchováním. Jen těžko by tomuto výkladu uvěřili lidé, kteří u nás zažili Protektorát, nicméně 80 let po válce je tento obrácený výklad dějin nabízený mladým lidem realitou. A i dnes jsou Rusové špióni, od kterých můžeme očekávat jen sledování, primitivnost a touhu zmocnit se vlády nad všemi. Freudovská teorie projekce by se zde velmi hodila.

Intenzivnější je však vyprávění Netflixu o mezilidských vztazích. V nich jsou intimní vztahy něčím podezřelým. Jsou spojeny spíše s násilím a nedobrovolností. Muži ostatně jako celek jsou problém, neboť jsou úplatní, hrubiánští a sexističtí.

Ženská krása se pak nemá dávat příliš na odiv, neboť ženy ponižuje. Nevzhledná trička žen s občasnými nápisy jako „Ženská hrdost“ nebo „Budoucnost patří ženám“. Trička jsou uniformní stejně jako jejich neveselé barvy. Jakoby oblečení zbavovalo lidi jejich jedinečnosti. Možná i namalovat se bude jednoho dne zakázáno, neboť to není soudružské. Pokud si žena shodou náhod nechá udělat hezký účes, při pohledu do zrcadla je sama sebou znechucena, a ihned si vlasy ulízá zpět do strohé podoby.

Nikdo se neusmívá, mezilidský kontakt vždy zavání problémem a zločinem, který spáchá muž. Nikoliv ze zištnosti, z bezvýchodnosti ani z vášně. Spáchá jej jen proto, že oběť je žena, neboť muž je z povahy věci zvrhlý a musí ženu za její příslušnost k něžnému pohlaví potrestat. Také prostitutky jsou důsledkem této zvrhlosti a své povolání dělají výhradně z donucení. Ony jediné jsou přitom (a také z donucení) svůdné. Ostatní spořádané ženy se chovají po chlapsku, tedy nekompromisně a tvrdě.

Tato ponurá atmosféra ostře konstrastuje s dobou devadesátých let, která byla naplněna optimismem a upřednostňováním svobody a kdy se móda neřídila politickou atmosférou.

Není divu, že v negativním smyslu je zobrazován i sex, který je nejvýraznějším projevem lidské intimity a soukromí. Nová ideologie však chce ovládat všechno, soukromí pro ni není, proto i sexuální vztahy jsou zobrazovány tak, že se dějí jen ze ziskuchtivosti či prostého chtíče, jsou tedy vlastně sprosté a nemorální či jsou důsledkem vychytralé mužské manipulace a lží.

Křesťanství je ironizováno, popřípadě rovnou spojováno s násilím, stejně jako Ježíš obviňovaný z mužského šovinismu a nespravedlnosti. Ani rodina tak nemá být základem vztahů. Děti se pak nemají bát udávat vlastní rodiče, neboť důležitý je opět právě veřejný zájem nikoliv vztahy mezi členy rodiny.

Často správné je proto rodinu opustit, neboť přednost se dává momentálním, instantním emocím, které jsou zpravidla projevovány vůči osobám stejného pohlaví. Pouze vztah těchto stejnopohlavních párů je prezentován jako vztah dvou morálně dobře nastavených bytostí, které jej musejí bránit před nepřející, povrchní nebo falešnou většinou.

Je tedy nutné bojovat za správný svět plný tolerance a rovnosti. Historie se však opakuje v tom, že tyto krásné hodnoty jsou tady jen pro některé. Kdo tolerantní býti nechce, je zrádce stojící na nesprávné straně. Už není naší věcí, pro jaké názory se rozhodneme. Už rozhodnuto bylo. Jak žít, co si oblékat a s kým být, není věcí jednotlivce, je to věcí politiky a politických návodů.

Ti, co budou chvíli stát, budou pak už stát opodál, nová krásná doba pro ně nebude určena. Nebudou-li se chovat tolerantně a nediskriminačně, budou podezřelí. Nejprve z neslušnosti, následně ze zločinu.

Ve světě dle Netflixu je proto bezpečnější s jinými lidskými bytostmi nekomunikovat, uzavřít se, neboť každá komunikaci hrozí porušením zákona či porušením nepsaných pravidel komunity.

Osamělý člověk je pak lépe ovladatelný, jak myšlenkově, tak materiálně, byl sice donucen spoléhat se na pomíjivé emoce, ale pak zjistí, že zůstal sám a nezbývá mu než se spolehnout na ty, co drží moc. Takovému jedinci nezbude než být doma a dívat se na Netflix.