JÁ kopat nebudu

Lidé jsou zlí. Nemylsíte? Když vidím v lese malého tlustého chlapečka, jak kope do muchomůrek, říkám si, co to bylo za lidi, co ho vychovávali. Na světě je tolik nenávisti. Vzduch je prolezlý nejen smogem, ale i lidskou špatností, závistí a pohrdáním.
Svět je krásný. Vždycky byl. Ale... Nezdá se Vám, že Slunce už není tak žluté a mraky tak bílé?
Svět je samostatná bytost, svět mylsí a cítí jako člověk. Svět oplácí, svět pláče. A lidi? Jenom stojí a hloupě koukají.
Chraňte svět před lidmi. Chraňte ho před sebou. Chraňte sebe samé protože jste součástí světa. Chraňte se před lidmi. Před těmi špatnými, před těmi špatnými, před těmi, co otravují vzduch, který dýcháme. Před těmi, co šlapou po světě, který by pro ně měl být svatý! A není...
Představte si svět jako nekonečné temno. Jako nepopsanou knihu. My lidé, tam máme zapisovat, co a jak se bude s námi a naším světem dít. A mnohdy špatně. Stačí se podívat do historie. Kolik času a lidí jsme zabili zbytečnými válkami? Kolik žen skončilo na hranici a kolik mužů bylo oběšených? Kolik dětí bylo sirotky a jak s nimi lidé zacházeli? A to Vám přijde správné? Ani zvíře takové není. A dodneška se prakticky nic nezměnilo. Ale budoucnost je ještě prázdný list papíru. Žití... To je dost dobrý důvod proto, abychom se změnili.
Mám spoustu otázek a žádné opdovědi. Možná nad tím moc přemýšlím. Možná bych také měla začít kopat do muchomůrek. Rovnou pak můžu začít kopat do lidí. Ty bestie si stejně nic jiného nezaslouží. Ale to už je to samé, jako bych kopala do světa. A do světa JÁ kopat nebudu.