Kácení tropických deštných pralesů

Kácení deštných pralesů je obrovský celosvětový problém, který nedává spát mnoha odborníkům, ale účinné a spolehlivé řešení se stále nenachází. Přitom se podle výpočtů každou vteřinou vykácí jenom v Amazonii plocha lesa, která se rovná dvanácti fotbalovým hřištím a to se ještě nezapočítávají pralesy V Kongu, Sumatře na Borneu a v Jihovýchodní Asii.
Příčiny jsou přitom velmi jasné. V první řadě jsou to hlavně peníze, protože eben anebo velice těžké, kvalitní a téměř nehnijící dřevo z tzv. železného stromu je velmi žádané pro tyto své vlastnosti a tudíž i velmi drahé.
Těžbu dřeva provozují jak obrovské dřevozpracující firmy, decimující prales po tisících hektarech ročně, tak i místní domorodci kácející jeden dva stromy týdně pro svoji nutnou obživu, když už nemohou sehnat žádnou jinou práci v již tak mizerných podmínkách a nechtějí propadnout do úplné chudoby.
Dalším důvodem ničení stromového porostu a to nyní hlavně vypalováním je získávání nových ploch pro pole nebo plantáže. Kde se následně mohou pěstovat banánovníky, káva, meruňky a jiné.
Půda vzniklá vypálením pralesa se mnohdy díky své kyselosti a také s malým obsahem živin rychle kompletně vyčerpá a je pro jakékoli pěstování nevhodná. Proto se musí vypálit plocha další...
Na opuštěných plantážích se povětšinou pase domácí dobytek, který ji za krátkou dobu zbaví i té zbývající zeleně, takže na místě bývalého pralesa nachází suchá step a polopouště.
Důsledky jsou tedy jasné, jedním z nich je právě vysychání půdy, dalším a to hlavně v období dešťů, kdy v oblastech kolem rovníku, které jsou bohaté na srážky může napršet sloupec vody až dvanáct metrů vysoký, jsou sesuvy půdy, kdy zemina nezpevněná kořeny stromů a travin promokne a jako lavina se řítí dolů a strhává s sebou vše co jí stojí v cestě ať jsou to vesnice či cokoli jiného.
Čas od času se můžeme dočíst o člověku napadeném tygrem či opicí, i to je, i když se to zdá nepravděpodobné důsledek kácení tropického lesa. Jeden případ za všechny, je postavena transpralesní dálnice a nešťastnou náhodou protíná zrovna teritorium ovládané obrovskou gorilou, jejíž sotva roční mládě má již sílu jako tři dospělí muži. A když se zastavíte zrovna v tom místě kde se ona právě teď potlouká, tak z vás opravdu nezbyde nic jiného než červený flíček na nové černé dálnici.
To nejdůležitější na konec. Jistě každý ví, že tropické deštně pralesy jsou tzv. plíce planety, vyrábějící za pomoci slunečního záření kyslík přeměnou zvanou fotosyntéza, při které zároveň z ovzduší odebírají oxid uhličitý.
Jistě kyslík produkují všechny rostliny obsahující zelené barvivo – chlorofyl, ale přece jenom takový padesát metrů vysoký pralesní velikán vyrobí o něco málo více než šnitlík na zahrádce. A kyslík slouží k dýchání, kdežto oxid uhelnatý, který se hromadí u země a způsobuje dnes tolik oblíbené globální oteplování, slouží k tání ledovců, což je tedy mimochodem přirozený proces doby meziledové, až bude doba ledová, hladiny vod se zase sníží a bude možné přejít z Kamčatky do Severní Ameriky a z Indie přes podmořský hřbet na Srí Lanku.
Mnozí lidé globální oteplování používají ke svému zviditelnění a píší nesmyslné knihy typu: „Modrá, ne zelená planeta,“ nebo jsou spolunositeli Nobelovy ceny, viz. „Zelený Al (Gore)
To ale není důležité. Prim hraje otázka: „jak se zbavit kácení plic planety?“ Vzhledem k tomu , že si na tom vylámaly zuby i lidé mnohem zasvědcenější než já, netuším co odpovědět.