A tak sloni pochodují

Tohle je na nich pozoruhodné - aby přežili, nesmí upadnout. Všechna ostatní zvířata mohou klopítnout a opět se zvednout. Ale sloni vždy stojí, i při spánku. Když jeden ze stáda uklouzne a upadne, je bezmocný. Leží na boku, vězeň své vlastní váhy. Ačkoliv další sloni se v úzkosti natlačí těsně k němu a snaží se ho postavit, obvykle toho moc nezmohou. Za pomalého lapání po vzduchu ležící slon zemře. Ostatní stojí hlídku, potom se pomalu dají do pohybu.

To jsem se dozvěděl z knih o přírodě, ale přemýšlel jsem, mají-li pravdu. Neexistuje jiný důvod, proč sloni nesmějí upadnout? Možná se rozhodli, že nechtějí. Nepadnout je jejich poslání. Jako nejmoudřejší a nejtrpělivější ze zvířat uzavřeli smlouvu - představuji si, že to bylo hodně dávno, když končila doba ledová. Když se jejich předci pohybovali ve velkých stádech po tváři země, sloni první vyslídili maličké mužíčky plížící se vysokými travinami se svými pazourkovými kopími.
"Jak se to stvoření bojí a vzteká," pomysleli si sloni. "Ale zdědí zemi. Jsme dost moudří, abycnom to viděli. Dejme mu příklad."

Pak dali sloni své šedivé hlavy dohromady a uvažovali. Jaký příklad by mohli člověku dát? Mohli mu ukázat, že jsou daleko silnější než on, protože to je jistě pravda. Mohli mu ukázat svůj hněv, který byl dost hrozný, aby vyvrátil celé lesy. Nebo mohli vládnout nad člověkem tím, že by ho zastrašili, zadupali jeho pole a rozbili jeho chýši.
Ve chvílích velkého strachu a napětí jsou divocí sloni něčeho takového schopni, ale všichni společně, když dali hlavy dohromady, se rozhodli, že člověk se nejlépe poučí z laskavějšího poselství.

"Ukažme mu svou úctu k životu," řekli si. A od toho dne jsou sloni mlčenlivá, trpělivá, mírumilovná stvoření. Nechávají se od lidí zapřahat jako otroci a vozí je. Vykázáni z velkých afrických plání, kde kdysi žili jeko vládci, dovolí dětem, aby se smály jejich trikům v cirkuse.
Ale nejdůležitější poselství slonů je v jejich pohybu. Protože oni vědí, že žít je hýbat se. Rozbřesk po rozbřesku, století po století, stáda pochodují, velká masa života, která nikdy neupadne, nezadržitelná síla míru.

Nevinná zvířata netuší, že jednou budou padat pod kulkami po tisících. Budou ležet v prachu zmrzačeni naší nestoudnou chamtivostí. Velcí samci padnou první, aby z jejich klů mohly být nadělány cetky. Potom padnou samice, aby muži mohli mít trofeje. Mláďata utíkají s křikem od pachu krve vlastních matek, ale útěk před zbraněmi je marný. Protože nemají nikoho, kdo by se o ně staral, také tiše zemřou a jejich kosti vybělí slunce.

Uprostřed takového umírání by to sloni mohli prostě vzdát. Stačilo by, aby padli na zem. To stačí. Nepotřebují kulku. Příroda jim dala důstojnost a oni si mohou lehnout a najít tak svůj klid. Ale sloni si pamatují svou starodávnou smlouvu a svůj slib vůči nám, který je jim svatý.
A tak sloni pochodují a každý krok vuťukává do prachu slova: "Bdi, uč se, miluj. Bdi, uč se, miluj." Slyšíte je? Jednoho dne duchové deseti tisíc vládců plání řeknou: "My k vám necítíme nenávist. Nechápete konečně? Byli jsme ochotni padnout, abyste vy, milovaní maličcí, nikdy víc nepadli."

(Michael Jackson)