Můza

Je zajímavé, že Můza nás navštěvuje, když ji nemůžeme využít. Ale když máme po ruce štětec, papír, tužku, či jiné možné prostředky k jejímu využití, klidně a bez ostychu zavře dveře. Proč, jak ji přijít na kloub? Zkoušela jsem ji nějakým způsobem vyvolat. Hezkou vzpomínkou i černými myšlenkami. Sem tam jsem převalovala malé kapičky rosy, třpytící se na trávě a pohrávala jsem si s malými pavučinkami, zachyťující všechny pocity kolemjdoucích. Lásku čerstvě soužícího páru i přátel bez hranic. Bolest všedního zlého dne i slunečné samoty. A tehdy jsem dostala odpověď na tu nekonečně ubíjející otázku. Můza za tebou nechodí. Ty si ji musíš najít. Nemůžeš čekat, až za tebou přijde do křesla na němž sedíš a ve tváři se ti odráží světýlko vycházející z malé černé krabičky naproti tobě. Musíš jít a třeba políbit strom, pohladit trávu, pochytat řeku nebo posbírat sníh napadaný teprve včera. Já už se musím loučit. Dopisuje mi tužka. A navíc, jdu najít svoji můzů. Tedy sbohem. Čeká na mne mnoho stromů, jež touží políbit...