Podzim všemi smysly

Když nastává doba vlády podzimu, společně s ním přichází vláda nového roku.Tento nový rok, zvaný Samhain, nám není ale tak blízký. To proto, že je to nový rok Keltů. Všechno v přírodě se začíná měnit. Končí léto a začíná zima, přichází zánik.V tuto dobu se pradávní lidé obraceli na své bohy, aby lépe pochopili nekonečné kolo života a smrti a postoupili dál ve svém vývoji. Možná právě proto, to pro ně byl nový rok. Proč vůbec přichází podzim? Je to snad proto, aby nám něco sdělil? Sdělil své poselství? A předal nám svá tajemství a kouzla, která můžeme vnímat všemi smysly? Dokonce i tím šestým?
Když se dívám na podzimní krajinu, nejvíce mě zaujmou barevné stromy hrající všemi barvami. Žlutá, oranžová, červená, hnědá.Jsou to barvy teplé, v nichž vždy naleznu pozitivní stránky této nemilé doby a mé srdce se zachvěje teplem.Vítr si pohrává s listy, lístky a lístečky různých tvarů a vyzívá je k tanci.Také prší a posel déšť nás vyzívá k vzhlédnutí nahoru a připomenutí si toho, odkud jsme přišli.Bohužel říká se, že to nejdůležitější je naším očím ukryto.To, že nám podzim přináší možnost v jeho tmavých stránkách poznat sama sebe, už je mnoha lidem neznámé. Ale oči nejsou jediná brána, která nám otvírá tajemství podzimu. Když svými astrálními rty políbím kousky podzimní země a ochutnám hořkou hlínu, vybaví se mi milion dalších chutí, kterými se může podzim pyšnit na talíři porce zvané Roční období. Může být kyselý jako otrávené jablko zlé čarodějnice, hořký jako ta nejhlubší bolest, slaný jako sůl nekonečného moře nesplněných přání, a přesto sladký jako pohlazení maminky před usnutím.Podzim může chutnat všemi příchuťemi , zda je ucítíme je pouze na našem apetitu. A co slyším, když podzim hraje svou letmou melodii? Vnímám hudbu, která dokáže podrásat naši náladu, či ji zlepšit.Slyším tóny, v jejichž rytmu se vlní křehká těla podzimních víl tančících na našich zahradách a přinášející hojnost pro další sklizeň. Šumění, jež vychází z naoranžovělých listů ve mně vyvolává pocit melancholie, slyším tiché hlasy, jež mě zvou do své říše : „ Přijď za námi, do říše podzimu.“Ale ovane mně sychravý vítr.Společně s ním přichází vůně.Vůně, jež je sychravá,vlhká, ale zároveň podmanivá,volající do ovzduší varování před krutou zimou, jež přijde. Všudypřítomná vůně podzimu je i v místech, kde bychom ji nejmíň čekali. Aroma svíček hořících na našich stolech vytváří ojedinělý parfém podzimních variacích pro pohlazení naší duše.A jak se vůbec můžeme podzimu dotknout?Dotknout se ho můžeme všude, je na každém předmětu, uvnitř každého člověka. Když držíte tento papír, dotýkáte se podzimu.. protože je to jeho doba, jeho čas.
Doba vlády dědečka Podzimníka přenáší svou atmosféru přímo do nás.A to už jen tím, že se podíváme na nějaký ten opadaný strom, uslyšíme nadšené skřeky dětí pouštějících draka zmítajícího se v rytmu větru vonícího po pečivu upečeného z právě sklizené pšenice. A toto v nás vyvolává pocity, jímž jsou někteří z nás ochotni naslouchat.City jsou pro podzim jazykem.Co nám tedy říká? Abychom si ho vážili a každý rok ho znovu a znovu vítali a tak vzdali hold naší Matce přírodě, která nám vykouzlila tak nádhernou podívanou a dala nám nahlédnout do svých tajemství.Dívejme se tedy na podzim jako na dar.Dar jež nám ukáže, že smutnou a pochmurnou stránku podzimu si vytváříme jen my samy.