Vítr ve vlasech

Vítr ve vlasech? Nebo vlasy ve větru? Co je lepší, A co je vlastně vítr? Co jsou vlasy? Plně se mu přizpůsobí jako stébla trávy a zároveň jsou houževnaté a vzdorují jako silné stromy. Jako ty stromy které dlouho pevně stojí a potom se najednou zlomí... prasknou a spadnou na zem a vezmou s sebou hnízda ptáků a vezmou s sebou listí, všechen život v nich vyhasne... úplně vyhasne. A vítr? Ten si hraje s listím. S uschlým listím zlomeného stromu stejně jako si nešetrná slova mohou hrát se zlomeným srdcem dívky. Ale zároveň utišuje rány toho stromu. Utišuje tu zlomeninu aby příliš nebolela. Jako slova milence utišují rány v dívčím srdci, jako dotyk milencovy ruky dokáže zázračně vyléčit všechny bolesti. Vítr dokáže léčit i ubližovat. A vlasy se umí přizpůsobit. Umí se přizpůsobit a umí vzdorovat. Vzdorují rády stejně jako dívka, nezlomná a krásná ve své neposkvrněné nevinnosti, ve své věčné a nevyčerpatelné síle. Umí se přizpůsobit ale vzdorují rády. Často se přizpůsobují ale uvnitř jsou stále plné vzdoru. A ten vzdor se v nich hromadí stejně jako se hromadí vášeň v dívce, smůla v kmeni stromu, listí na palouku pod lípou. A potom stačí malý impuls. Závan větru který rozvíří kupku listí. Sekera zatnut do kmene stromu. Vášnivé obětí probouzející neskutečnou sílu a chtíč v její duši. V duši vlasů. Ve vlasech větru. Ve větru vlasů.... Vítr je vlasy ovládán... Je jimi ovládán aniž si to uvědomuje. Vlasy ho ovládají nenápadně, neviditelně. Možná ovládat je příliš silné slovo. Vlasy vítr žádají. Žádají ho o shovívavost, o lásku, o toleranci vůči vlastním chybám. A vítr jim vyhoví, vítr má vlasy rád. Udělá cokoli aby měly radost. Dokáže ublížit ale neubližuje. Nechce ubližovat. Nechce ublížit když má rád. A on má rád. Vítr umí ublížit, umí ublížit víc než kdokoli jiný, víc než všichni ostatní. Stejně jako milenec dokáže dívce ublížit více než jiní lidé. Ale proč ubližovat? Proč ubližovat někomu koho má rád? Dokáže sice ublížit ale nechce. Nechce ublížit čemukoli a komukoli co má rád. Kdyby měl rád a ublížil, zradil by lásku. zradil by to co má rád. A co je zrada? Zrada je hřích. Hřích je jako zrcadlo. Jako zrcadlo do člověka. Skrz hřích je možno vidět více než skrz cokoliv jiného. A reakce na hřích. Reakce vlastního svědomí na vlastní hřích. Ta nám říká kdo vlastně jsme. Díky této reakci můžeme sami sebe zařadit do světa. Ale druzí nás také někam zařadí. Budeme na základě vlastních hříchů milováni. Protože co lze mít rád? Lze mít rád někoho kdo nehřeší? Na člověku musíte milovat hříchy. A když ne hříchy tak co? Mravní čistotu? Krásu? Ale krása sama o sobě je hříšná. I když je nevinná a neposkvrněná, je hříšná. Může být někdo naprosto bez hříchu? Třeba někdo, kdo si nemyslí že je krásný? I tenhle člověk pro někoho krásný je. Vždy se najde někdo, pro koho je ten druhý neodolatelně krásný, tedy hříšný. Je tedy někdo bez hříchu? Ano. Bez hříchu jsou malé děti, dítka, která ještě neví nic o hříchu světa, o hříchu svého zplození, nerozlišují mezi sebou krásu. co je hříšnější? Vlasy nebo vítr který je cuchá a laská? Který je probouzí k životu? Vlasy mají krásu, mají ladnost a eleganci – jsou hříšné. Vítr si v jejich kráse libuje, obdivuje je, je rád když si s nimi může hrát a je nešťastný, jsou-li mu odepřeny. Je tedy také hříšný. Ale přes všechny hříchy světa... Vítr je ochránce a chrání vlasy stejně jako přítel chrání dívku před vším zlým, stejně jako matka chrání své dítě. Vítr má rád a nesnese aby se stalo vlasům cokoli zlého...