óda na jaro..

Ráno jsem se s kašláním, za které by se nemusel stydět ani rachytický stařík, vyloupla s postele do níž svítilo sluníčko. Za oknem zpívali ptáci. A ač mi nebylo dobře musela jsem se smát. Je nebo aspoň bude jaro. Je to cítit ve vzduchu a připadá mi, že se věci změní k lepšímu tak obrovskou moc mají sluneční paprsky.
Na Šťudláku jsem zahlídla kačenu s kačerem, vypadali spokojeně jako by i oni měli radost. Keř ptáků co jsi mě nevěřícně prohlédli a pak zmizeli.
BUDE TEPLo. Je to cítit ze všeho a všech. Jsme jako květiny co vadnou bez slunce. Dneska jsem pochopila vyhřívající se hady. Dnešek jako by mi dal sílu zavolat s plných plic BUUUDÉÉÉÉ LÉÉTOOO...