Jen Motýl?

Já vím, že je to jen zvíře, jen hezký hmyz. Přesto ho považuji za tvora ztělesňujícího nesvázanou svobodu. Krása, která neškodí. Je to jen okamžik, kdy dokáže zlepšit náladu, zaujmout lenivou kočku nebo prostě jen vyjasnit den. Pohupuje se na vlnách jemného nic, které krouží kolem něj v podobě tichého vánku.
Naleznout berušku a vzít ji do ruky není totéž, jako marně lapat po bezbranném tělíčku nesoucím velká křídla. Ale síťka v ruce smrtícího tvora může zkazit krásu svobody. Stačí nestřežená chvíle a může skončit jako neživý obrázek na stěně, v zasklené věčnosti. Každý úspěch vyžaduje oběti, ale nemusí jich být víc, než je nutně třeba.
Výzkum motýlů je smutná záležitost, ale jiné východisko není. Teď tiše sedím u stolu a dívám se na něj. Zasklen, slévá se na něm sluneční světlo. Paprsky se dotýkají postupně každé části jeho tělíčka. Po chvíli slunce mizí a nahrazuje ho tma. Ale on září stále...

A to je on, motýl = neživá, věčná krása...