Miluji náš les

Tam odkud pocházím jsem pověstná svými toulkami lesem, mám své místo kam chodím vypovídat svoje trápení, starosti, bolesti i úspěchy.
Je to starý strom na okraji lesa, dub který tiše naslouchá, když o jeho kmen opřena mu vyprávím... Pak když zmlknu, on šumí, šeptá svými listy svá moudra a tajemství. Sedím, dívám se na malebnou vísku na kopečku a cítím sílu stoletého dubu. Odcházím jiná..., posílená a přitom smířená.

Jsou v našem lese zvláštnosti, snad to dělá ta úchvatná kotlina, balvany a celé skály vzácného slepence, snad dutá místa která cítíš když jdeš v pohorkách, snad různé dutiny, rozsedliny, snad stáří či příběhy věkem zapomenuté...

Na svých toulkách se dostávám do dalšího lesa, který má v sobě něco zlověstného... Citliví lidé to cítí stejně jako já..., a pes... chová se tam jinak.

Kdysi dávno tudy vedla prastará formanská cesta, dole podle říčky, těsně pod lesem či snad lesem, dle starých dokladů byli tam hluboké hvozdy. Nahoře v lese, sídlila banda velmi obávaných krvelačných loupežníků kterým nic nebylo svaté. Koho chytili, zabili ukrutným způsobem - podřízli mu hrdlo. Les má dle toho i název Hrdla. Loupežníci byli tak krvežízniví, že na ně král poslal vojsko a to konečně ukončilo jejich řádění a ulevilo kraji. Právě na vršku, snad konaly své hrůzné činy a toto místo si navěky uchovalo hrůzné vzpomínky.

Každý kout, každá cesta, má tu své jméno či svůj příběh, svou dušičku, nebo stážce ba i strašidlo se tu a tam objeví.
V pověstech se vypráví o Hejkalovi, Ohnivém muži, vodníku, bludičkách.
Chce to jen tiše jít, naslouchat a pozorně se dívat...

Tak tedy až pojedete naším krajem jste srdečně zváni.

Přijďte pobejt