První sníh

Onehdy jsem přemýšlel,kdy naposledy - pokud vůbec- jsem viděl padat první sníh. Dnes ráno jsem se třeba probudil a už byl zde, a to i přes to, že dny předtím to na něj ani nevypadalo a jen málokdo by si ho snažil vůbec přát a nebo pouze tipovat. Opravdu si nevzpomínám na ten čas, kdy to bylo. Třeba je první sníh tak nesmělý, že začne padat až tehdy, kdy usne poslední z nás. Vždyť včera jsem šel spát až k ránu a do té chvíle vůbec nic. Třeba si není jistý, zda-li to bude jako loni - snad si říká totéž co barman, který nepracoval spoustu let a teď když je opět za barem a má míchat koktejly pochybuje o tom, zda-li jeho ruce pamatují všechny ty triky a kouzla i když jeho hlava možná zapoměla. A pak umíchá první koktejl plný obav, který chutná jako dřív a skvěle, jistota se vrátí a nic už není problém a jde jeden za druhým. Kdo ví, jestli je tomu tak i s prvními sněhy nových zim. Kdo ví, jestli jsem si už pouze nepřestal všímat indícií, drobounkých náznaků, které vedou k odpovědím. Třeba jedno ani druhé a já jen zaspal to, k čemu jsem dříve, tak dávno a rád vztával.