Déšť

Co skrývá nebe za svou modrou oponou? Je tam snad prázdno, či ukryté síly? Ať tak či onak emoce se tam skrývat musejí, protože nám jsou každým okamžikem sdělovány.
Asi nejsmutnější je pláč, pláč který pomůže nám všem. Uklidní, pohladí, utěší a smyje vše, co nás tíží. Pomůže nám nést naše problémy a zalévá naše naděje. Je to očista na úkor černých koní, kteří roní diamantové slzy. Běží po nebi a sesílají na nás svůj žal a řev. Je to připomínka, že se kvůli nám obětuje někdo jiný, někdo kdo nás ani nezná. Možná právě kvůli těmto nebeským bohům si máme něco uvědomit, něco velmi důležitého. Kdo se ovšem zastaví v dešti a poslechne si jejich píseň? Kdo se odváží slyšet pravdu a následovat ty rady, které nám dávají? Většina lidí bere déšť jako nezbytné zlo, ale kdo otře hřbet těm splaveným obětavým koním? Proženou se nad našimi hlavami a bez odpočinku běží dál. Dál, zase za nějakými zbloudilými dušemi.