V podzimním lese

Když vstoupím do lesa, slyším ticho. Jen praskají větvičky a šustí spadané listí pod nohama, sem tam se ozve zamávání ptačích křídel, vítr zašustí větvemi stromů, v dálce lehce zurčí lesní potůček obrostlý kapradím, ale jinak pod smrky a borovicemi je božské ticho.
Při procházce lesem si odpočinu od ruchu města, ve kterém jsem stále, pustím z hlavy aspoň na chvíli všechny starosti, dýchám lesní vzduch provoněný pryskyřicí, jehličím, mechem a zlátnoucím listím.
Les je tak trochu pohádkový, nádherně vymalovaný podzimní paletou barev, občas z mechu vykukují kloboučky hub, na okraji se červenají šípky a jeřabiny a větvemi prosvítá slunce.
Les připravující se k odpočinku má kouzlo barev, kouzlo klidu a procházka lesními pěšinkami pomáhá načerpat novou energii.
Určitě stojí za to vyjít do lesa a dívat se kolem sebe.