Květnová cigareta

Pamatuji ten den, květnový den. Nebyl to typický květnový den, bylo den po bouřce, v lese bylo vlhko a mlhavo, bylo zataženo, z mraků občas vylezl malý paprsek, ale i tak vše bylo šedivé, chladné. Ale pocit na to koukat a být uprostřed dění byl tak příjemný. Dodnes, když si na ten den vzpomenu, běhá mi v břiše plno mravenců a nožkami lechtají mé vnitřnosti...

Jak jsem povídal. Les nebyl jako v květnu, nezářilo v něm zlatavé slunce, nezářily v něm světle zelené listy stromů ba ani nezářily ty bílé okvětní lístky na nich. Vše bylo tak chladné, pochmurné, zašedlé ale přitom tak dokonalé. V ústech jsem cítil chuť cigára. Byla to ta nejlepší cigareta, kterou jsem kdy měl. Od těch ostatních nebyla ničím vyjímečná, jako ostatní pocházela ze žluté krabičky s velbloudem. Ale přeci na ni bylo něco jiného, zvláštního a tak skvělého. Mohl za to ten den, to počasí, ty chladné barvy, ten vzduch nasáklý jarním deštěm a celá ta atmosféra kolem mě, či za to mohlo cosi jiného? Celá ta atmosféra ve mě vzbuzovala podivné myšlenky a pokaždé, když si pustím jednu mou oblíbenou píseň, vzpomenu si právě na tento den, na tuto atmosféru a vůbec si vybavím jaký jsem v té době byl.