Prožitek

Sedím za stmívání v chatičce na okraji pulzujícího lesa plného neskonalou krásou života a bytí zde na zemi. Kouzlo, které se vytváří před mýma očima je zázrakem nového života. To, co se rodí a dere z té suché a sluncem vyprahlé země pokryté malými a občas trochu pichlavými kousky jehličí. Není to jen o smyslnosti a prostotě, ale především o mocnosti samotného života, který se neskrývá jen v nás, najdeme ho v každém maličkém tvorečku pohybujícím se po Zemi. Vyvyšuje svým pohybem ještě více tu mysticky modrou kouli točící se osamoceně ve vesmíru a prohřívané nekonečně vzdáleným sluncem. Můžu ho vnímat každou částí pokožky ve dne, kdy nám posílá své paprsky a žádá nás svou sílou o poklonu před králem nebes. Jenomže den má i druhou polovinu. Přesný opak. Jeden nemůže být bez druhého. Jsou si stvořeni navzájem. Nemůžou bez sebe existovat. Veliká závislost visí mezi nimi. Slunce, ten král denního světla nás provází do té doby, než jeho místo zaujme král noci, měsíc. Je chladný, ale přitom skrývá velkou část tajemnosti. Nevydává žádné paprsky, pouze se nám ukazuje díky paprskům jeho protichůdce slunce, díky kterému můžeme toho jedince vidět. Měsíc je sám o sobě tak tmavý, že jen díky slunci ho smíme spatřit. Je to slunečný dar nám lidem, abychom nebloudili dočista opuštěni v temnotě, ale abychom vždycky měli lampu, kterou nemusíme rozsvěcet, ale ani zhášet. Je takovým malým poselstvím, že ne všechno má být skryté naším očím. Máme se lépe dívat, krása spočívá kolem nás a nejen v měsíci a slunci a jejich službách. V kouzlu celého stvoření, které probíhá každý den kolem nás. I když si toho třeba nevšímáme. Zrod nových jedinců a nových malých společníku je na denním pořádku. Důležité je jen otevřít oči a nebát se prohlédnout.