Sbohem království

Všichni to známe,když jdeme ulicí,loukou nebo snad rozkvetlou voňavou zahradou a začnou padat kapičky štěstí.Tak tomu teda říkám já.Déšť smývá všechny starosti a tu tíhu na sebe bere rád.Jen si představte,vkročíte zrezivělou brankou s loupajícím se zeleným nátěrem do zahrady,která kdysi bývala krásná.A zatočí se s vámi svět z té bývalé zašlé krásy a ke všemu ten padající hustý déšť...který svou neodbytností pokreje vše svou lehkou studenou ručkou.Po krátké bitvě pokreje úplně vše...a buď navždy pokřtí zašlou krásu a slávu rudých růží,teď už planých, a nebo jí naopak vyzdvihne a připraví na znovuzrození,aby se správnou noblesou přivítali královnu Duhu.Procházíte tou starou zahradou a dokážete obdivovat,že ačkoliv se o ní už dávno nikdo nestará,ten déšť z ní znova dělá celebritu,lvici salonů a žádanou duši.A to zas jen ty kapičky štěstí.A když všechny ty květy urozené s titulem nebo bez,podstupují tu audienci u Duhy.Déšť odešel a všechno znova vypadá a stává se nezajímavým.A to i já odcházím,ale vždycky budu vědět,kam jít,když tu budou kapičky štěstí.Nechám tu starou zahradu i její zašlou branku daleko za zády a mířím k všednímu životu.Sbohem třpitící se růže.Sbohem královstí.