Zima netradičně

Co je to zima, kromě toho že je to roční období? Má se na ni člověk těšit, jako se malé dítě těší na první vločku, která mu dopadne na nos, nebo se před ní má hrozit? Má se člověk na zimu chystat, nebo utéct pryč jako tažní ptáci. Má se člověk zimu snažit překonat, nebo se jí klanět?
Zima je to roční období, kdy země je nakloněna a vzdálena od slunce tak, že slunce samo na prohřátí části povrchu nestačí. Pro nás, jako pro obyvatele severní polokoule je stěžejní obratník Raka, když slunce je poblíž něj tak máme léto a naopak. Cesta slunce od Rovníku k Obratníku Raka od něj k obratníku Kozoroha a zase k Rovníku je považována za rok.
Také je to to období, kdy příroda jako když spí, když načerpává svou ztracenou energii a připravuje se na Jaro. Je to období útlumu aby o to hezčí, silnější a emotivnější bylo Jaro, aby každý kdo v zimě žil se radoval z přicházející zelení.
Jak, kdo zimu má či nemá rád nechám ryze na něm. Ale z předcházejících řádků je evidentní, že zima není potřebná pouze pro přírodu samotnou, ale také pro zdravou psychiku člověka. Navíc z čeho by žila zimní střediska.
Ovšem ne o zimě, jako o všech ostatních obdobích, nemůžeme říct, že by byla monotonní. Zima zajisté ani není dárcem života, nýbrž naopak v zimě se umírá. Spíš by se mělo umírat. Zimní královna, na rozdíl od všech ostatních, byla vždy přenádherná a lidské oko toužilo se na ni dívat, ale tato královna byla až moc podobná člověku, byla stvořena ze všemi lidskými vlastnostmi a to z bezcitností víc než nezájmem, náladovostí a nadřazeností. Je krutá a stejně jako člověk snaží se být v tom co dělá nejlepší.
Letos, když už člověk cítil se docela poučen přírodou samotnou, dala mu zima další lekci, o tom jak chovat by se měl, o tom kdo je a že příroda samotná si nic líbit nenechá. Nejdřív se Zima tvářila, že vůbec nepřijde, ale jakmile došla ukázala nám svou sílu, a není zcela od věci uvažovat o tom jakou část své síly a odhodlání přesně, je vidět že člověk sám s takovou razancí opravdu nepočítal, padající domy, zmrzlé silnice. Několikrát zima odcházela a zase přišla. Usla a probudila se. Návaly sněhu, který začal tát pak zamrzl a další sníh, který nemohl vtéct do zmrzlé země. A to ještě nikdo nezačal uvažovat o tom kolik tato zima bude stát. Zmrzlé silnice roztají, a i ty domy co se budou muset postavit něco stojí. Jako každý rok přišlo na nucené ztráty neopatrných bláznů na horách, k trestům smrti za neopatrnou jízdu na silnicích a letos do konce umíraly lidé mrazem nejen v těch zemích, kde tomu bývá zvykem ale i v těch lepších, vyspělejších. Vrátím se ke svým slovům: „V zimě by se mělo umírat“. Domnívám se tak proto, že zvláště pak v dobách kdy člověk si nevěřil tak jako dnes, se zimy bál. A možná, protože dnes se už nebojí ani přírody samotné, se mu nejen zima snaží říct že by měl. A k pozastavení je též to, že všichni přemýšlí o účtech za plyn, ale o zároveň přihodí svůj odpadkový koš na otop. I mistr tesař se někdy utne, ale tesař musí začít znovu protože zmetek neprodá. Tady se ale začíná utínat pán tvorstva a celkem vůbec mu nevadí že pokud nepřestane musí začít od začátku. Pokud se tedy vyplní předpovědi meteorologů a tato zima je jen zlomkem následujících tří, co člověk udělá při té třetí.
Ve skutečnosti jsou možná tyto řádky příliš skeptické. A nechtěl jsem aby takto zapůsobili ale faktem je to, že co si člověk na tropil mu jeho krásná královna na kterou se tak rád díval hodlá vrátit, a jestli se jí povede přesvědčit své sestry o pravé povaze člověka máme se na co těšit, ostatně možná se jí to už povedlo. Když zapomenu na ty menší katastrofy tak si uvědomme Letní Tsunami, Jarní Záplavy, ale i dlouhá léta a jarní mrazy likvidují naše zemědělství. A až my budeme děkovat jaru za to že přišlo a ono se nás zeptá jak jsme se měli v zimě co řekneme? A až se nás zima zeptá co jsme dělali v létě co řekneme? A budou se vůbec ještě ptát?