Minoritská zahrada

Ve zpocených dlaních svírám papír, obyčejný, pokrčený list, který však skrývá velký příběh, životy lidských srdcí, touhy a sny.

***

List se odpoutal od svíravého věznění větévky, vítr ho nesl vzhůru, a pak pomalu padl k zemi, kde zůstal sám, tiše umíral.

***

Bílá lavička, na které plaše sedává nenápadná dívka, němě křičí, když do ní nožem vrývá otazník.

***

Hledáš červenou růži, toužíš jen po ní, chceš, aby ti ozdobila tvé vlasy, jenže kvůli ní musíš sáhnout na trny.

***

Fontánka si nevinně pohrává s pramínkem vody, ukládá ho na hladinu, která snově zpívá, než ji rozčísne horká dlaň a poruší tak její tajemství.

***

Jarní trávník vyzýval ke snění, než mu usekli hlavu, než nastalo léto. Teď už jen bolestivě odpovídá bosým chodidlům.

***

Kamenná zeď chrání před ruchem času, ale břečťan ji stejně přerůstá.

***

Klášterní věž nás výsměšně pozoruje, jenže z ní je vidět dál. Kam? Až za obzor našich snů, až na
konec trpkých ztrát, avšak nikoho nenapadlo na ni vylézt a prohlédnout mlžným oparem.

***

Kdo jednou vstoupí, splyne s hořkým tajemstvím a zanechá kus svého srdce zmírat v odpadkovém koši.
Kdo jednou vstoupí, už nemůže odejít.