Nemám ráda podzim

Nevím, jak lidé okolo, ale já už od malička podzim doslova nesnáším. Nemám ráda už ani září, kdy se všechno k podzimu točí. Všude bláto, plískanice, vlhko, boty zablácený. Ani listy barevně namalované (jak říkají básníci) mi nic moc neříkají. Vidím v nich spíše depresi, splín a smutek z toho, že padají na zem a tam si to listí klidně shnije. Ráno mlha jako mléko, na krok není vidět, člověku padaj kapky mlhy na nos, občas i mrzne. Prostě nevidím nic optimistického. A vidina, že toto trvá v naší klimatické oblasti zpravidla šest měsíců, mě fakt ničí. Naštěstí občas i o vánocích padají teplotní rekordy 18°C nad nulou. Ano, ochránci přírody mě budou proklínat, ale já tyto dny miluji. Ano, zahrádkáři mě budou proklínat, protože to pro stromy a ovoce není dobré. Ale já mám prostě ráda teplo. Je pravda, že je to svým způsobem trochu sobecké, ale nemohu si pomoci. A když se vrátím k přírodě, tak zvířatům se určitě také nelíbí podzim. Vím to, protože kočky mé tety se vždycky na podzim připlazily k radiátoru a s nucenými přestávkami tam přebývaly až do jara. Takže nejen já nemám ráda podzim.