Taricha granulosa

Salamandři, neboli mlokové jsou velmi zvláštní živočichové. Jsou přítomni a zastoupeni nesčetnými druhy a modifikacemi takřka ve všech regionech naší modré planety. Mloci jsou obojživelníci. Snad proto se stali světovým pojmem i v literatuře. Nedávno se začali dokonce objevovat i na politické scéně.

Mně osobně jsou odporní, připadají mi slizcí a štítím se jich. To myslím upřímně. Nikdy jsem také neviděl mloka, který by vypadal staře. Mlok je vždy mladý. Mloci jsou spíše samotáři, můžeme je, ale nalézt v příhodných úkrytech, nebo i ve společnosti s jinými jedinci svého druhu. Kamarádí také s čolky. V období aktivity slídí pomalu po okolí. Přitom je jejich tělo mírně zdviženo nad zemí. Po krátkých úsecích následuje obvykle delší přestávka, během níž živočichové odpočívají na břiše, hlavu však přitom znatelně zdvíhají. Když je mlok vyplašen, pokouší se prchnout. Protože se však snadno vysílí, brzy opět pochoduje “mločím tempem”.
Je mi záhadou, proč salamandry děti tak rády chytají. Snad je to právě kvůli jejich zvláštní barevnosti, náhlé a neuvěřitelné mrštnosti, kterou dokážou vyvinout z klidového stavu. Snad je to kvůli jejich podivuhodným pohybům, či mimořádnosti jejich mimikrů. Proč jsou mloci u dětí tak oblíbeni, ale opravdu nevím.

Když se mládeži, podaří mloka ulovit, uzavřou si ho do lahve od okurek. Chvíli výskají radostí nad svým úlovkem, pak jej sledují, dychtiví toho, jak se vlastně bude chovat. Po nějakém čase, však zjistí, že mlok obklopený sklem, je živočichem pasivním a naznají, že je málo akční. Ztratí o něj zájem. Na žalářovaného mloka pak často zapomenou a pokud ho nevysvobodí někdo z rodiny, třeba mamka, strýc, nebo náhodně okolo jdoucí zaříkávač koní, často se stane, že v té uzavřené sklenici, ve shnilé vodě a bez kyslíku uhyne. Prostě chcípne.

V našem světě však existuje jeden jediný konkrétní druh mloka, který se od všech ostatních výrazně odlišuje. Vyznačuje se jistou zvláštností. Dokáže totiž přežít i svou vlastní smrt.

Jmenuje se: Taricha granulosa. Čeleď: Salamandridae-mlokovití s českým názvem druhu - zrnitý. Má statné tělo a nápadně širokou, sploštělou hlavu s vypouklýma očima. Silný ocas je delší než jeho hlava a trup je ze strany stlačený. Končetiny má dobře vyvinuté. Samci jsou na hřbetě vybarveni černohnědě a mají také nápadně drsnější pokožku. Toto zbarvení hřbetní části těla je velmi výrazně odděleno od žluté nebo oranžové břišní části.

Mlok Taricha granulosa se zcela klidně nechá spolknout za živa svými nepřáteli a vůbec nic se mu nestane. Predátor si na něj počíhá, zažene ho do rohu, z něhož zdá se není úniku, pak bleskově zaútočí a spolkne ho. Logicky se domnívá, že je konec, že zvítězil. Opojen svým snadným útokem a s pocitem plného břicha usíná a blaženě svou kořist tráví.

Jenže on neví, že Taricha zrnitá je smrtelně jedovatý a prakticky nezničitelný mlok. Je-li pozřen, vypustí totiž v útrobách poživatele ze své kůže silnou dávku neurotoxického jedu - tetrodotoxinu (TTX). Predátor pak během několika minut umírá a mlok zcela nepoškozeně a čiperně vyleze živ a zdráv z jeho strnulé tlamy. Většinou se po mrtvole svého přemožitele ani neohlédne.

Poznámka: Přišel mi zajímavý jeho japonský název: Same-Hada-Imori, …že to trochu zní, jako: Sám hada umoří. Hned mě tedy napadl i český ekvivalent: Taricha Grossulosa.