Zabila jsem čmeláka

Zabila jsem čmeláka. Tak zní název úvahy a taková je neúplná pravda.
Od začátku to bylo asi takhle. Když jsem ve slunečný den pracovala na počítači, slyšela jsem mohutné bzučení. To nebude moucha, říkala jsem si. To bude sršeň.
Na našem paneláku se udělalo sršní hnízdo, proto jsem neváhala, a při hlubokém bzučení přivřela okno. Chtěla jsem pracovat, a ne půl dne vyhánět "sršáně" z místnosti.
Bzz bzz pořád dokola, tak jsem okno zabouchla úplně.
O několik hodin později přišel přítel z práce, otevřel okno a já se lekla. Na rámu byl skřípnutý huňatý čmelák. Říkám tomu svému: "Vyhoď ho z okna...", ale při pokusu nabrat ho na noviny čmelda ožil a pobzukával. Tak ho přítel zabil a vyhodil z okna. A mě přepadlo špatné svědomí. Zmrzačila jsem čmeláka a přítel ho zabil. Úplně zbytečně. Čmelák vám nic neudělá, je to užitečný hmyz a já ho jen tak zmrzačila. Cítila jsem se provinile, čmelák není moucha. Můj dosud naprostý nezájem o přírodu rázem ustoupil. Něco jsem přírodě dlužila. A víte co? Několik dní před touto příhodou jsem si napustila plnou vanu, která ale bohužel byla studená. Tak jsem půlku vody vypustila a natočila si teplou. Dobře, příští týden se budu jen krátce sprchovat, plýtvání čistou pitnou vodou je opravdová hloupost a hanba mi. Lidé dělají i horší věci, vyhazují odpadky do lesa a myjí si auta na loukách, ale já nejsem ostatní. Vím, že jinde strádají a já se mám v našem civilizovaném světě tak skvěle. Pokud máte pocit, že že se máte špatně, zkuste si přečíst knihu od Corinne Hofmann Bílá Masajka. Ta knížka mi začala měnit život... nebo aspoň pohled na život. Kde dřív byly hodiny relaxování v plné vaně, dnes je krátká sprchaKde dřív bylo zabíjení vos, mravenců, ploštic a všech těhle "hnusů", dnes je lítost nad čmelákem. Přítele budu sice nutit dál, aby nemilosrdně zabíjel obří pavouky v garáži, ale ten čmelák mi nejde z hlavy. Jako kompenzaci pořádně vyčešu několik let nevyčesaného psa. Teda měla jsem to v plánu, než mi ten pes rozkousal botu. Pokud se mi to povede, tak aspoň vypěstuji několik kytiček, sice více méně pro okrasu, ale i tak je to poměrně užitečná činnost. Odpad třídím poctivě, ale od nynějška se budu opravdu snažit.
A jedné noci, kdy jsem jako normální zamilovaný člověk nesouložila, ale uvažovala, říkám snoubencovi: "Musíme udělat něco pro přírodu, ten čmelák mi nejde z hlavy. Mám prostě čmeláky ráda." Přítel rozespale souhlasil se vším, co jsem řekla. To ještě nevěděl, že si na sebe upletl bič.
Abych odčinila zdánlivě malicherný prohřešek, jdeme příští týden: rozsypat trochu cukru a drobků do lesa kolem mraveniště, nakrmit suchým pečivem muflony, rozházet drobky do krmítek pro ptáčky a zasadit pomlázku z čerstvých proutků (kterou jsme měli zasazenou na balkoně) do lesa. Myslíte, že mi příroda odpustí?