Strom

Procházím se lesem a vidím to, co je tak typické pro toto místo. Dívám se kolem sebe a cítím se krásně. Prožívám radostné okamžiky, ale né takové, jako když si koupíte nové auto, nebo mobil. Je to něco jiného, něco co si tak nedokážu vysvětlit. Láska. Určitě je to láska. Najednou je má duše volná a já se chci smát. Poletuji kolem stromů, jako malé dítě. Přesně to jsem dřív dělala. Proč jen teď už ne? Snad málo času? Možná jen výmluva. Asi už se nedokážu radovat z maličkostí, jako tomu dříve bývalo. Možná se jen snažím zapomenout. Asi si nedokáži představit lepší život. Nechci možná změnu, přesto, že vím, jak moc je důležitá ve světě ve kterém žiji.
Obejmu ho.
Zadívám se na něho.
Pohladím ho.
On mi to oplatí.
Jeho lásku cítím. Energie z něho vyzařuje. Je vysoký a má opravdu silný kmen. Snad to o něm říká, jak moc je důležitý. Respektuji ho. To jak volně roste mu závidím. Nikdo ho nestříhá, nikdo mu neříká, jak má růst. On si vše určuje. A nebo ne? Má snad i takový strom osud? Možná. Ale jestli každý strom, nebo každá roztlina mají svůj osud, není zrovna moc hezký. Protože je všude kácí. Ať už v pralesích, nebo v naší vsi. Je to můj oblíbený strom. Chodím k němu a hladím ho. Jsem blázen? Hladím strom. Pomátla jsem se? No a co? Vždyť i strom má duši, to vím. Jsem si tím natolik jistá. Jen nemluví. Nedýchá a nehýbe se. To jen, když je vítr. A proto si lidé myslí, že není důležitý? Jen není jako my. Materiální hodnoty nezná. Miluje déšť, vítr, oheň, hromy, blesky, skrátka vše, co tak moc k naší Zemi patří. Vše co patří i k samotnému vesmíru.
Jak asi žije?
Co prožívá?
Miluje?
Vždy mě napadají takové otázky. Jak se asi takový strom má? Jaký je jeho život? Odpovědi se asi nikdy nedočkám, ale stále nad tím budu přemýšlet. Zavidím mu, opravdu moc. Je silný a přesto prožívá bolest. A jak já to vím? Je to jednoduché, stejně jako člověk je právě i strom živý. Ať je nízký, nebo vysoký. Ať je listnatý, či nikoliv. Je strom, stromem.

Chci žít jeho život. Protože on je volný...