Možná by to bylo lepší možná ne

Sedím, mlčím, přemýšlím. Oddávám se mému milovanému pocitu beznaděje. Přemýšlím o životě , mém životě, který se zdá být až příliš klidný. Uvnitř mne to však vře, jsem jako bomba která čeká na vhodnou chvíli. Už dlouho v sobě polykám ty nechutnosti tohoto světa.
Spousta lidí vidí svět jinýma očima, očima jako když překrytýma páskou. Vidí jen to co chtějí, Jako by neexistovali. A přitom jsou nadšeni kvůli něčemu co my ostataní nevidíme.Někdo vidí v přírodě houby, smrad, stromy, modřiny a zlomené nehty. Jiný vidí něco co je jako dobrodružný seriál ,který viděli před týdnem v televizi. Já vidím něco co nejde slovy popsat je to jako tajemství které si nepřeje aby bylo odhaleno, ale já nechci toto tajemství rozluštit já se chci stát jeho součástí. Spousta vědců denně přichází na další a další tajemství přírody, která by byla hezčí kdyby na ně nikdo nikdy nepřišel. Nebylo by krásné nevědět ale vnímat. No řekněte nebylo by to krásné?