Déšť....

Jdu ven a vidím modré nebe, sem tam obláček. Důvod ke štěstí? Jak pro koho a jak kdy.... Slunce pálí do obličeje a vy byste se nejraději schovali do hustých mraků plných dešťových kapek? Gratuluji, již i vy patříte mezi nás. Mezi přátele deště.
Pocit, že vám každou chvíli musí vaše hlava puknout. Bušení srdce. Horečnatý pohled do dálky. Tělo se třese, vypadá to, že máte zimnici. Hledáte lék. Lehká pomoc. Počkejte na černý děšťový mrak a nechte na sebe dopadat kapky obsahující H2O. Prosté a jednoduché...
Čím nám déšť tolik pomáhá? Nevím, já osobně to nedokážu rozluštit. Mám prostě ráda ten pocit, když na mé čelo a můj nos dopadají těžké kapky chladné vody, v tu chvíli je mi úplně jedno, že je to třeba kyselý déšť. I kdyby to byla samotná kyselina sírová, účinkovala by asi stejně. Složením deště to tedy nebude.
Možná to bude jeho podobnost se slzami. Kapky padají na tvář a kutálí se přes bradu, potom dopadnou třeba na zem. Smutný osud. Ale stejně mám pocit, že jsou úplně špinavé, už když padají z mého obličeje... Smyjí ze mě všechnu všednost, která na mně ulpěla, a pak spadnou. Neudrží se, protože jsou nasáklé mým vztekem a smutkem.
Rozplácnou se na zemi a s nimi i většina mých starostí, omyjí mi duši a pak použité odtékají do výpusti času, aby se smíchaly s odpady lidského světa.
Možná je déšť slzami Nebe. Proto nám pomůže tím, že vidíme, že nepláčeme sami. . . .