Konzum

Konzum
Běh života v honbě za mihotavými okamžiky.
Lačnění.
Bažení.
Uspokojení.
A nic.
Prázdnota.
Vše pro sílu překvapení.
Moudrost, inteligence i poznání je upozaděno.
Máme přeci právo, nárok, čas, finanční možnosti.
Na cokoliv z říše přání.
Samozřejmě že ne všichni stejně.
Práva bohatých jsou nadřazeny.
Chudí musí mít čas na práci.
Přírodní zákonitosti jsou degradovány.
Zboží, potraviny i lidé objíždí celý svět.
Vzniká hrozivá stopa lidského příběhu na planetě Zemi.
Spotřeby zdrojů, vzduchu, materiálu.
Ve velmi krátkém časovém úseku obrovský nárůst populace i spotřeby.
Beznaděj.
I v té jsou elity.
Náboženství.
Mocenské zájmy.
A vše běží krásně a dopředu dokud se soukolí nezadře.
A lidé vymýšlí hrozivé plány pro ovládnutí světa a možná i vesmíru.
Nesmírné vesmírné přání.
Obrana útokem, virem, bombou, zvukem, laserem, hladem, financemi.
Nejpokrokovější technologie a nejvíce finančních prostředků je věnováno do zbrojení.
Válka obranná, útočná a co za kraviny nás to učili?
Potřebná?!
Hroby a kříže.
Nebudou nám k ničemu.
Zaplaví nás moc přírody.
Jejich zákonů, kterým se právě tak usilovně vysmiváme.
Vždyť ne hned.
Rostou města do nebes.
Jsem jedním z mravenečků tohoto světa a jeho příběhu.
A tak konzum vše spasí.
Ale i zprasí.
Potopa?
Noemova archa?
Musk bude na Marsu.
Zirkon, ruské hypersonické rakety létající rychlostí 9 Machů cca 10700km za hodinu dají nám snad odpověď?
Nebo vodíkové bomby s desettisickrát větší účinností než Enola Gey, svržená na Hirošimu, Nagasaki.
Máme přeci právo na život.
Třicáté páté auto, dovolenou, tiskárnu, boty, jídlo, oblečení.
Jak jsme směšní.
V té moudrosti co nás zahubí.
Stroji co nás sledují a určují naše potřeby.
Hodinky s vodotryskem.
Jak jsme mohli žít.
Bez obchodních center, kin, aut, letadel?
Bez úcty k přírodě.
Pán si přál platit?
A poslední zhasněte.
Jedu na Zanzibar...