Stromy
Stromy
Když mě nějaký strom více zaujme, obcházím ho a odhaduji, kolik mu asi je let. Co už zažil, čím musel projít.. Může to znít trochu jako bláznovství, ale někdy si myslím, že mi stromy rozumí. Ví, že jim nechci ublížit a že s nimi sympatizuji.
Mají stromy duši? Těžko říct. Má naivní dušička věří, že ano. Když stromy pozoruji a vidím, jak se jejich koruny ohýbají ve větru a listy zpívají krásnou "stromovní" píseň, nikdo by mi v tom okamžiku nebyl schopen vymluvit, že je něco mezi nebem a zemí, něco, co dává stromům šanci vyjádřit se a prožít krásné chvíle v jejich těžkém životě.
Stromů si vážím a nikdy bych jim nechtěla ublížit. I pouhý pohled na děti, šplhající a ničící jejich větve mě neuvěřitelně rozčílí. Několikrát jsem jim vynadala. Ale jak můžu zabránit dětem na celém světě, aby stromy neničily?
Jednou, až budu mít dům nebo byt, budu zajištěná a budu mít tu možnost, budu sázet stromy a budu se snažit, aby více lidí cítilo to, co já.
Vím, bláznivá představa, ale třeba se mi to povede.. =)
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
víc mi záleží na stromech, než na lidech. A je pravda, že můžeš sázet stromy už teď. Jde jen o to, aby se pro něj našlo místo, kde bude moci žít a kde nehrozí, že to tam zastavěj nebo vysekaj. Buď si můžeš vypěstovat strom ze semen, nebo ho koupíš za pár korun ve školce. Já občas zachraňuju semenáčky z míst, kde se má něco stavět a buď je vysadím, nechám je poporůst v květináčích, nebo z nich dělám bonsaje.
Stromy jsou živé bytosti stejně jako my, možná ještě víc a mají mnohem rozsáhlejší vědomí, než si vůbec dokážeme představit. atd atd.
17.02.2012 16:53:40 | el sereno
Já stromy také zbožňuji, ráda chodím do lesa a poslouchám tu jejich píseň, cítím jejich vůni. Je to něco krásného, ale děti, které ty stromy ničí, jsou jen zlomkem z toho zla. U nás se teď hrozně moc přestavuje, náš kout města byl plný krásných stromů. Pak přišli stavaři a co se stalo. Většina stromů klesla k zemi, překrsná smuteční vrba, nádherné sakury, břízy, borovice, lípy. U nás před domem vždy kvetly šeříky, teď je tam parkoviště pro smradlavá auta. A takhle to pořád pokračuje, mé ekzémy a astma se zhoršily, ze zateplených baráků a plastových oken mám další problémy.
11.04.2007 12:23:00 | Lillian Bann
Ahoj Gabi,
to je pěkná úvaha!
Taky mám rád stromy, byť trochu jiným způsobem. Myslím, že stromy nemají duši, resp. duši v pojetí duše člověka. Ale zcela jistě mají energii, a to každý druh trochu jinou. A je v nich poezie, bezpochyby! Bezúčelné ničení sromů a kácení mi hodně vadí, ale tak jak to cítíš ty, to bys nemohla ani prořezat ovocné stromy na zahradě nebo porazit strom na topení ... nebo vyrobit něco ze dřeva... a lozit po stromech je tak krásné...!! :-)
Každopádně tvé předsevzatí je krásné a ušlechtilé, sázet stromy.. A myslím, že s tím nemusíš čekat až budeš zajištěná... :-))
11.04.2007 07:58:00 | La Suneteto
Jak zvláštní, taky mám rád stromy, před deseti lety jsem na Šumavě ze spáry v kameni zachránil jednu malinkou borovici, měla tenoučký kmínek a dvě větvičky, dovezl jsem ji domů a zasadil na zahradu, mám tam v rohu svoje místečko, byla maličká, vysoká dvacet centimetrů... Dnes je už vyšší než já a každým rokem roste a sílí rychleji, často se na ni chodím dívat, koukám jak roste, prohlížím každou větvičku a přemýšlím, proč je právě taková, jak se kroutí, podle délky kmenu mezi větvemi odhaduji jak se jí, ten který rok dařilo... stojím u ní a z jehličnatých větviček vybírám spadané listy, aby nestínili nádherně dlouhým svěže zeleným jehlicím... vydržím se na ni dívat dlouho a věřím, že ona, ta borovice, ten strom, že ví, že se o ni starám, ví, že ji bubu chránit tak dlouho, co budu naživu, a ona tu bude déle... stromy vědí, že je má někdo rád, a tomu dělají radost...
10.04.2007 20:54:00 | Skaja