Nemohu ji mít

Jevila se jako bezchybná. Ano, byla jí v mých očích, díky stavbě těla i svěžího věku okolo dvaceti let.

Tmavé leginy, svalnatá stehna, pevné pozadí, pod bílým trikem ploché břicho, přední díly rozepnuté krátké džínové bundy většinu skrývaly, avšak daly tušit plnost jejích prsů.

Bylo v ní ale mnohem víc, než jen slovanské tvary.

Byly to její pohledy, které vrhala do zraků svého přítele. Hleděla na něj okouzleně, čekala na každé jeho slovo, drobné gesto.

Jakoby opomíjela čas, své okolí, jiné muže, kteří se nemohli nabažit jejího těla.

Mladík tak snadno dokázal na její tváří vyloudit nach, vřelý úsměv.

Když přitiskl své rty k jejím hnědým zvlněným kadeřím, zašeptal do nich několik vřelých vět zářila, rděla se studem.

Její tváře, pod mělkým stínem plátěného přístřešku, rozehrál do rudé, pouhý jeho náznak komplimentu.

Mnohokrát procházela kolem mého stolu, i stolů jiných mužů. Měla oči jen a jen pro něj.

Byla tu pro něj - soustředěná, zahleděná.

Můžeme si držet odstup, abychom jako pozorovatelé nesklouzli ke klišé, můžeme se zdráhat popsat to, co právě spolu ve svém vlastním mikrosvětě prožívali, nazývat jejich konání opojením, chemii.

Nešlo jen o obdiv, náklonnost…

Jen ti nejodvážnější, pak nazývají skutečnost pravým slovem - láskou.


Smiřme se s tím, nelze mít všechno.

Lze si klást otázku, jestli v době před dvaceti léty, byly dívky stejně pohledné jako dnes, nebo je to tím, že máme růžové brýle moudrých mužů o generaci starších avšak s neochvějným apetitem mužů dvacetiletých, intenzivněji vnímáme to, jak nám může zanedlouho ujíždět rychlík…

Ale vědci prokázali, že plnost hrudí dívek zapříčinily všudypřítomné hormony i „kvalitní“ strava dívek.

Toto potvrzují i zkušené prodejkyně spodního prádla, že nejsou výjimečné košíky de i větší, což v minulosti tak časté nebylo.

Po boku letitého partnera mizí přitažlivost, leccos je ochablé také mimo vjemy a každodennost, stereotypy jistě nepřispívají k chuti obdivovat toho, kdo s námi sdílí životní příběh desítky let.

Po určité době začneme vidět u protějšku spíše nedostatky, nežli přednosti, kterými nám kdysi učaroval.

Pozor!

Může nastat stav, kdy budeme obviňovat z nemožnosti sebe sama, probouzet v sobě pocit viny za svou neschopnost, ale to nám na rovnováze nepřidá.

Nikdo není dokonalý.

Pochvalme sebe sama za vlastnosti i dovednosti, které máme.

Ponořme se do nitra, bádejme, chvalme. Nikdo jiný to za nás neudělá!

Vím, nemohu mít pevná stehna dívky, její plné boky, vyklenuté bílé triko, nemohou ji mít ani desítky jiných mužů.

Je potřebná i změna úhlu pohledu.

My sami jsme mohli být (třeba i nyní jsme) v hledáčku zástupce opačného pohlaví.

Také o nás někdo tiše měl zájem, zaujali jsme jej, ale pro nedostatek odvahy nás neoslovil či neoslovila.

Leckdy je to tak, kdo se nám líbí, nemá o nás zájem, koho však nechceme, stál by o nás.

Život, svět je místem pro nesčetná míjení.

Nedejme na klamné zdání přátel na sociálních sítí – kupříkladu deklarovaných 1200 přátel.

Pokud máte zajímavý profil, status – máte hezkých pár stovek, tisíc, virtuálních přátel.

Zkuste ale napsat velkými písmeny, že jste ve finanční tísni, hledáte půl roku neúspěšně pracovní angažmá, nebo u vás propukla vážnější choroba.

Kolik zbude „přátel“ ve skupině na sociální síti?

Díky za to, co máme...